O Janu Křtíteli a Marii: chudí Hospodina
Predika sv. Jana Křtitele
Jan Křtitel ve svém poslání sbírá nitky těchto oznámení a vede je dále: jeho poselství je evangelium: metanoe (konverze). Jeho jednání odpovídá obrazu, který o něm máme: lze říci, že je typem Krista, stejně jako Jeremiáš. Myšlenka, která pro něj tvoří základ bezprostřední přípravy na příchod Mesiáše a oznamování království, je syntézou celého pohybu a celého prorockého kázání:– obrátění myšlení. – přímá cesta k dni Páně. – bdělost v očekávání. – naděje.Všechny tyto dimenze musí být zároveň duchovní stav a chování lidu, který přijímá jeho kázání:> „…a toto všechno je nutno prožít ve vzájemné spojitosti a v souladu s duchovním stavem a chováním lidu, který přijímá jeho kázání.“„Připravte Pánu cestu, vyrovnejte jeho stezky“ (Mc 1,1-3).Jan se představuje jako zvěstovatel „dobré zprávy“, kázající Boží slovo s nezměrnou silou. Jako ústřední postava liturgie Vánoc je on předchůdcem Mesiáše, natolik, že toto období nese jeho jméno, definované jeho charismatickou osobností, prorockou rolí a akcemi naplněnými Duchem. Jeho život v poušti připomíná a vyzývá Izrael k jeho kořenům, k návratu k jeho identitě a poslání po každém porušení aliance (viz 1 Král 19, 1-18).Jeho osobnost a život hluboce zasáhly lid, natolik, že byl považován dokonce za vzkříšeného Eliáše, který varuje lid před příchodem konce času (Jo 1,21; Mt 17,10-13). Ježíš sám pak o Janovi prohlásí, že je největším z narozených ženami a jeho největší svědek (Mt 11,11). Nejvýraznějším projevem Jana nebude slova, ale mučednictví (Mt 14,1-12).Evangelisté se snaží zdůraznit podobnosti mezi Janem a Kristem. Sympatický a překvapivý je fakt, že stejně jako Ježíš, Jan bude vyslyšen celníky (Lk 3,12-13), zatímco Židé, farizeové a vůdci lidu se mu s neústupnou odporem staví na odpor (Jo 1,19ss).Jeho slova, tak odvážná, se později stanou oznámením Kristovy přítomnosti:„‘Je mezi vámi někdo, koho neznáte?’“ (Jo 1,26).„‘Není světlo, ale měl jsem svědčit o světle, aby se světlo ukázalo světu’“ (Jo 1,8).Z Nazareta bude Jan křtít, ale také svědčit o teofanii: o božském zjevení Mesiáše a o předložení jeho božských kvalit světu.Shrnutí:Janův kázání směřuje k vidění Mesiáše.eskatologický. Nyní jsme schopni rozlišit chronologicky mezi dvěmi budoucími projevy Krista, tím na masce a parusií. Je třeba uznat, že Jan Křtitel správně odhadl osud Izraele. Také z historicko-politického hlediska oznámil svému lidu osudný čas návštěvy Boha a, stejně jako Kristus, zdůraznil znamení doby. Avšak oči a srdce mnoha jeho současníků zůstaly tvrdě a trvale zaslepeny.Výzvy apoštolských spisů
K těmto tématům se přidávají, je doplňují, reinterpretace Nového zákona, které nacházíme v listech apoštolů čtených v nedělních liturgiích. Tyto texty aktualizují a shrnují v světle plnosti zjevení veškerou přípravu Starého zákona, ukazují její vyvrcholení a ilustrují dobu plnosti času. Tyto katecheze jsou doprovázeny výzvami k očekávání, bdělosti a očištění srdce. Tyto varování vycházejí z pronikavého vnímání historie, v níž je eskatologická citlivost velmi živá.
Situace Adventu trvajícího v níž žije církev, neumožňuje mít učenlivé učedníky. Křesťané musí mít ostrou citlivost k dobám, v nichž žijí, a k proměně společnosti. Je nepřijatelné, že učedníci neznají spásné události, kterým jsou svědky: konečná fáze spásy a soudu je již bezprostředně hrozící.
Jako symbol všech je výzva Pavla (Ř 3,11-14) k chůzi ve světle, aby se setkali s Kristem, čtená v první neděli Adventu, nabývá programového významu:
„Není nikdo, kdo by měl rozumu, jeden, kdo by hledal Boha. Všichni se odklonili a všichni se zkazili. Není nikdo, kdo by dělal dobro, ani jeden (Žalm 13,1ss. Jejich hrdlo je otevřené hrobka. Lžou svými jazyky. Pod jejich ústy je jed hadí (Žalm 5,10. 139,4. Jejich ústa jsou plná kletby a hořkosti (Žalm 10,28“).
Chudí HOSODPODNÍ
Jan není osamělou postavou uprostřed zmatené masy, jejíž mysl je zaslepená a srdce zaměřené na jiné myšlenky. Evangelia dětství nám představují skupinu postav, které tvoří ‘zbytku/zbytku Izraele‘, skutečného Izraele, který zůstal věrný alianci a čeká na splnění svých slibů. Spravedliví a zbožní lidé s pokorným srdcem, skuteční dědici Božích požehnání daných patriarchům, mezi mnoha odchylkami a nevírou lidu, poznali a zažili s trpělivostí Boží věrnost a milosrdenství.
Josef, Zachariáš a Izabel, staří Simeon a Anna, učedníci Jana Křtitele, ti, kteří se od něj nechali pokřtít, pastýři z Betlém a také kouzelníci ze zapadlé země jsou připraveni na největší události vykoupení. Tito jsou modely, které nám Advent nabízí.
Mezi všemi vyniká Panna z Nazareta. Je to ona, kdo jako předovák nejen svého lidu, ale i celé lidstva, zažila více a lépe než kdokoliv jiný naplnění slibů a příchod Spasitele. Skutečně, Marie «se vyčnívá mezi pokornými a chudými Pána, kteří s důvěrou očekávají a přijímají od Něj spásu. S ní, vznešená Filha Siónu po dlouhé očekávání slibu, se naplňují časy a nastupuje nový řád, když se Boží Syn z lidské přirozenosti ujal v jejím těle, aby člověka osvobodil od hříchu tajemstvím svého masa» (Lumen Gentium 55). V ní, která shrnuje duchovní přípravu Izraele, se spojují všechny skutečné touhy jejího lidu, celé lidstvo je zapojeno do jejího prožitku, církev se v ní plně nachází.
Modlitba z roku 1954
Marie čeká na dítě, které už tam je. Žije v očekávání Vánoc, ale ví, že od chvíle, kdy řekla své ano, vše již bylo splněno. Její očekávání není prázdnotou, která bude naplněna až později: je součástí plnosti Krista, který se zjeví s jeho narozením. A ona bude první, kdo ho bude moci kontemplovat. V každém lidském očekávání je jistá úzkost: většina lidí neví, zda v rozhodujícím okamžiku budou schopni odolávat, odpovídat, zda se řádně připravili na blížící se událost, aby získala správnou a vhodnou podobu. Marie však má jistotu, že syn, kterého očekává, je Bůh v lidské podobě. Otec jí poslal anděla, aby jí to oznámil. A s jejím souhlasem se od počátku účastní toho, co se má stát. Není třeba se obávat ani se rozrušovat. Ten, kdo přichází, je zde. A kdo přichází, je Bůh. Přináší naplnění, které je on sám, a tím také nabízí možnost těm, kdo s ním jsou, vydržet a odpovídat. Blížící se příchod se Matce stále více ukazuje s ubíhajícím časem. A zároveň vidí lidi stále jasněji ve světle nadcházejícího vykoupení. Pro ni je nyní to, co Syn jednoho dne učiní, jako by již bylo v ní. A tak se účastní všeho, co se má stát, nejintimnějším způsobem. Její myšlenky se nesměřují k tomu, co Syn udělá, ale pouze k tomu, co naplní. Je jen výchozím bodem, soustředěným na darování se a očekávání realizace Boží.Pro hlubší prozkoumání Marie mezi chudými YHWH a její biblické víry se podívejte na encykliku Jana Pavla II. *Redemptoris Mater* o pouti Marie v Bibli.Pro další studium prozkoumejte Mariologii, Teologii mariany, Mariánské zjevení a Postgraduální studium Mariologie.Postgraduální studium mariologie
Chcete-li prohloubit své vzdělání v mariologii, seznamte se s postgraduálním studiem mariologie na Locus Mariologicus – akademickým vzděláváním, které spojuje přísný teologický důraz, duchovní život a živou tradici církve.Chcete se skutečně věnovat mariologii?
Tento článek vychází z děl v knihovně Locus Mariologicus. Postgraduální studium mariologie vás zavede ke stejným zdrojům, ale s akademickým dohledem: Písmo, Otcové církve a Magistérium, od prvního dogmatu po současné otázky.
Responses