Předává se syn člověka: druhá předpověď utrpení a Marie na cestě ke kříži

Když však s nimi mluvil v Galilaeji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka má být odevzdán do rukou lidí, bude mu ubližováno a třetí den vstanou.“ A oni byli velmi zarmouceni.

„Et resurget tertio die“: vzkříšení jako vyvrcholení

Druhá predikce je nejkratší z těch tří v Matoušově evangeliu (porovnejte s Mt 16,21 a Mt 20,18-19), ale její stručnost zvyšuje její vážnost: přechod od života k smrti je vyjádřen s ekonomickou úsporností slov, která dává oznámení téměř nesnesitelnou intenzitu pro učedníky.

Reakce učedníků, „tristati sunt vehementer“ (Mt 17,23), je jedinou smutnou reakcí zaznamenanou Matoušem v souvislosti s predikcemi o utrpení. První predikce vyvolala odpor Petra (Mt 16,22), třetí predikce pak ambiciózní žádost synů Zebeděových (Mt 20,20-21). Druhá, nejjednodušší, vyvolává prostou hlubokou smutnost. Smutek učedníků není chybný, je to forma pochopení: uvědomili si, že se blíží něco strašného, i když ještě nepochopili, co znamená vzkříšení.

I. „Filius hominis tradendus est“: dání jako povolání

„Tradendus est“, budoucí pasivní tvar oznamuje nejen to, co se stane, ale také strukturu Ježíšovy mise: být „dán“ (παραδοθήσεται). Slovo παραδίδωμι prochází celým vyprávěním o utrpení: Judas dává Ježíše kněžím (Mt 26,16), kněží dávají ho Pilátovi (Mt 27,2), Pilát ho dává na ukřižování (Mt 27,26). „Dání“ je provázkovým motivem vyprávění o utrpení a Ježíš o něm hovoří jako o části své mise, ne jako o nečekané události. „Bude dán“ není pasivita, ale souhlas: Ježíš ví a přijímá, co přijde.

Výraz „v rukou lidí“, „in manus hominum“, je paradoxní: Syn Boží (výraz evokující Dn 7,13, bytost s univerzální mocí) je dán tomu, co je zkažené lidské moci: politickému a náboženskému moci, která odsuzuje spravedlivého. Utrpení je konfrontací dvou lidskostí, Ježíšovy, která přijímá dání, a lidskosti těch, kdo vykonávají odsuzující moc. Toto paradoxní dání je srdcem spásy: Bůh v lidské podobě se podřizuje lidské moci, aby zachránil lidstvo zevnitř.

Epizoda s daní v chrámu (Mt 17,24-27), která následuje, vytváří osvěžující kontrast: Ježíš, který má být „dán“ lidské moci, diskutuje o placení daně v chrámu a nakonec se rozhodne zaplatit, aby nezklamal. Svoboda Ježíšovy vnitřní osoby v otázce daně kontrastuje s jeho vnější dání v utrpení: svobodný uvnitř, dán navnější, struktura lásky, která se obětuje bez donucení.

II. „Et in tercia die resurget“: vzkříšení jako naplnění

„Zarmouceni jsou hluboce“: Zpovědní smutek prorocký

„Zarmouceni byli velmi“ (Mt 17,23) – smutek učedníků při druhé předpovědi Pána je jedním z nejlidštějších citů v evangeliích. Slyšeli, částečně pochopili a částečná pochopení, vědomí, že se blíží něco strašného, aniž by přesně věděli co, je více znepokojující než úplná nevědomost. Smutek bez úplného pochopení je smutek víry, která čeká na to, co ještě neviděla.Smutek učedníků je „prorocký“ v tom smyslu, že předvídá smutek při ukřižování: „hluboký zármutek“ v Getsemanu (Mt 26,37-38: „Moje duše je smutná až k smrti“), útěk učedníků po zatčení (Mt 26,56), pláč Petra po popření (Mt 26,75). Smutek z Mt 17,23 je prvním ozvěnou řetězce smutků, který vyvrcholí v hrobce a bude rozpuštěn vzkříšením, které předpověď již oznamuje.

III. Marie a druhá předpověď: „Udržovala si to v srdci“

Marie není zmíněna ve druhé předpovědi ukřižování v Matoušově evangeliu, ale její přítomnost je naznačena v Lukášově evangeliu (Lk 2,19.51): „Marie si všechny tyto věci udržovala v srdci“ (Lk 2,51). Od Zjevení v chrámu (prorocká slova Simeona o „meči“, Lk 2,35) až po svatební hostinu v Kany (kde ještě nedošlo k „hodině“, J 2,4), Marie si ukládala znamení, která naznačovala osud Syna. Předpovědi ukřižování, které slyšeli učedníci, přímo nebo z úst Marie, nevedly k odporu jako u Petra, ani k ambicím synů Zebeděha. „Udržovala si to v srdci“ – toto je duchovní postoj, který Lukáš připisuje Marii, je to duchovní praxe lectio divina: rozjímání Písma, jeho nechat se vniknout do srdce, které pak jedná.Smutek učedníků při druhé předpovědi je podobný hlubokému smutku Marie, který proniká její duší. Ale smutek Marie je odlišný: udržuje si nepochopení s vírou, aniž by to proměnila v odpor. Prorocká předpověď ukřižování, kterou učedníci slyšeli s hlubokým smutkem, Marie přijímá s hlubokým smutkem, který nebrání její plné dostupnosti na Kalvárii.

IV. „A třetí den vzkročí“: Horizont vzkříšení

Druhá předpověď ukřižování zahrnuje, stejně jako první a třetí, odkaz na vzkříšení: „a třetí den vzkročí“ (Mt 17,23). Učedníci neslyšeli tuto část, nebo ji neslyšeli plně pochopit. Ale struktura předpovědi není pouze oznámení smrti, je to oznámení smrti a vzkříšení. Horizont ukřižování je Velikonoce. Hluboký smutek učedníků je smutek těch, kteří slyšeli jen první část a nedokázali integrovat druhou.Marie, kterou tradice identifikuje jako první, kdo spatřil vzkříšeného Pána (Jan Pavel II., *Redemptoris Mater*, 26), prožila „třetí den“ jako potvrzení víry, kterou udržovala během Velikonoc. Před „třetím dnem“ však byl cesta, křížová cesta, o které druhá předpověď mluví. Marie na cestě ukřižování je podobou církve, která doprovází Pána na jeho cestách, vědoma si, že třetí den přijde, ale neví „kdy“.Devotio k „Cestě kříže“, kterou tradice mariologie rozvinula, od sedmi bolestí Marie po Stabat Mater, má svůj původ v předpovědích ukřižování, které Marie „udržovala si v srdci“. Každá předpověď je stanicí na cestě, každý „zarmouceni“ učedníků má svůj ekvivalent v duši Marie, která přijímá meč bez rozbití. Druhá předpověď z Mt 17 je v mariánské meditaci okamžikem, kdy Marie jasně ví, co se blíží, a pokračuje s Synem a pro všechny v cestě k Synovi.