Oheň v našem srdci: 2. list Petra 1, 1 a učedníci na cestě do Emaús v Lukášově 24.

„Náš srdce se rozhořívalo, když nám Ježíš na cestě do Emmaus otevíral Písmo.“
Lk 24,32

Naše srdce hořela, když s Ježíšem na cestě do Emmaus otevíral Písmo. Třetí neděle Velikonoc v roce A spojuje tři texty o poznání Vzkříšeného. Akt 2,14.22-33 představuje Petra, který v den svátku Pentakostu svědčí o tom, že Bůh vzkřísil Ježíše z Nazareta, a tak potvrzuje prorocké slovo krále Davida o Svatém, který neuvadne. První list Petra 1,17-21 hovoří o drahocenné spásě krví Kristovou, bezchybným beránkem, a o vzkříšení, které je základem víry a naděje věřících. Lukáš 24,13-35 vypráví o setkání na cestě do Emmaus: dva učedníci putují s Ježíšem, který je neuznávají, a až když se s nimi podělí o chléb, otevřou se jim oči a poznají Vzkříšeného. Všechny tři texty popisují stejný proces: postupně se Vzkříšený zjevuje prostřednictvím slova a chleba učedníkům, kteří ho dosud neznali.

I. První čtení: Akt 2,14.22-33

V den svátku Pentakosty se Petr s jedenácti učedníky postavil před dav. Jeho řeč byla argumentem založeným na Písmu, který se týkal vzkříšení: „Ježíš z Nazareta, který byl schválen Bohem před vámi, provedl skrze něj nespočet zázraků a zázračných činů, které Bůh skrze něj udělal.“ (Akt 2,22) Ukřižovaný podle Božího plánu a ruky bezprávných lidí, Bůh vzkřísil Ježíše a „nemohlo se mu stát, aby zůstal v hrobě.“ (v.24) Petr cituje proroka Davida: „Bůh neuzval jeho tělo k rozkladu, nýbrž mu dal požehnaný a slávný život.“ (Sl 16,10) „My jsme svědky toho,“ prohlašuje Petr, „že Bůh vzkřísil tohoto Ježíše.“ (v.32) Petrova řeč na Pentakostu je vzorem pro veškeré křesťanské kázání: spojuje biblické texty Izraele s historickým faktem vzkříšení a zakládá víru na svědectví těch, kdo to viděli.

II. Druhé čtení: 1Petra 1,17-21

«Modlit se jako Otec ten, kdo bez ohledu na lidskou subjektivitu posuzuje každého podle jeho skutků. Chovejte se s úctou během svého exilu» (1Pt 1,17). Kristův život je životem v exilu: konečný domov ještě nepřišel. Ale vykoupení již nastalo: «Byli jste vykoupeni z vašeho marného způsobu života, děděného od vašich otců, ne drahocennými kovovými předměty, jako je stříbro nebo zlato, ale drahocennou krví Kristovou, jako beránkem bez vady a bez poskvrny» (1Pt 1,18-19). Kristu bylo předurčeno být ukřižován před stvořením světa a byl zjeven v posledních časech z lásky k vám (v.20). «Bůh ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, aby vaše víra a naděje byly v Bohu» (v.21). Vzkříšení je základem naděje, ne jako psychologický projekční obraz, ale jako skutečnost, v níž Bůh odhalil, co udělá se všemi.III. Evangelium: Lk 24,13-35Ve stejný den vzkříšení se dva učedníci vydávají na cestu do Emaús, zhruba jedenáct kilometrů od Jeruzaléma. Ježíš se k nim přiblíží a jde s nimi, ale oni ho nedokázali rozpoznat. Ježíš se ptá, o čem mluví. Kleofas odpovídá s údivem: «Copak jsi jediný poutník v Jeruzalémě, který neví, co se tam v těchto dnech stalo?» (Lk 24,18). Vysvětlují vše: mocný prorok, odsouzení, smrt, zklamaná naděje, ženy, které přišly k hrobce a viděly andělskou vizi. Ježíš odpovídá: «Ó nepochopní a pomalí na srdce, aby jste nevěřili všemu, co řekli proroci! Nemusel snad Kristus trpět a vstoupit tak do své slávy?» (v.25-26). Začíná jim vysvětlovat od Mojžíše a všech proroků, co se o něm píše ve Svatém písmu. Když dorazili do Emaúsu, pozvali ho, aby u nich zůstal. U večeře vzal chléb, požehnal ho, rozlomil a dal ho jim. Jejich oči se otevřely a poznali ho. Říkali si: «Není pravda, že se nám srdce rozhořela, když s námi mluvil po cestě a vysvětloval nám Písma?» (v.32). Okamžitě se zvedli a vrátili do Jeruzaléma, aby vše vyprávěli.IV. Marie a cesta do EmaúsuV 1. Petru 1 popisuje Krista jako neposkvrněného beránka: Marie, v Nanebevzetí, se této pocty účastnila výjimečně, neboť církev věří, že její tělo bylo uchováno před rozkladem a vzkříšeno ke slávě podobnou vzkříšenému Synu. V setkání v Emaúsu jsou dvě fáze: slovo vysvětlené na cestě a chléb rozlomený u stolu. Marie prožila tyto dvě fáze vynikajícím způsobem: přijala Boží slovo při Zvěstování a „všechny tyto věci si uchovávala a přemítala v srdci“ (Luk 2,19) a s Synem sdílela chléb na nazarétském stole po třicet let, než se k tomu dostali i apoštolové. Učedníci z Emaúsu Krista na cestě neuznali, protože jejich oči byly zaslepeny. Marie nikdy nebyla zaslepená: vždy ho poznala od fiatu jako Božího Syna a svého Syna. Oheň v srdci učedníků z Emaúsu hořel v srdci Marie již třicet tři let.

Katolická teologie zahrnuje mariologii, angelologii, demonologii a josepologii. Mariologie se zabývá uctíváním a učením o Panně Marii, matce Ježíše Krista. Angelologie je studium andělů, jejich přírody a role v božím plánu. Demonologie se zabývá démoni a jejich vlivem na lidstvo. Josepologie se zaměřuje na studium svatého Josefa, otce Ježíše Krista.