Patristická andělologie – syntéza otců církve (2.-8. století)

Katolická doktrína o andelech

Katolická doktrína o andelech se vyvíjela mezi 2. a 8. stoletím prostřednictvím učení Otců církve. Tento příspěvek shrnuje příspěvky otců církve, řeckých a latinských, k angeologii a ukazuje kontinuitu tradice od prvních staletí až po středověkou scholastickou syntézu.

Období patristického období

Období: 2. – 8. stoletíHlavní otcové angeologie: Inatius z Antiochie, Justinus Mučedník, Ireneus, Origenes, Atanáš, Hilarius, Basilej, Gregor Nazianzen, Gregor z Nyssy, Jan Chrysostom, Augustin, Jan DamaskénskýKonečná syntéza: Jan Damaskénský – *De Fide Orthodoxa II, 3* (8. století)

Otecové 2.-3. století

Inatius z Antiochie (2. století)

V svých *Listech* Inatius označuje anděly jako ochránce církve. Oznamuje, že „*řád andělů*“ je součástí nebeské liturgie, paralelní eucharistii.

Justinus Mučedník (2. století)

V *Dialogu s Trifonem* Justinus tvrdí, že andělé jsou „*nebeskými zprostředkovateli*“ mezi Bohem a lidmi, vždy podřízeni Bohu.

Origenes (3. století)

Origenes rozvíjí první systematickou patristickou angeologii v *Peri Archon* (O principech) a ve svých biblických komentářích:– Andělé jako svobodné stvoření: Andělé byli stvořeni svobodně, někteří se rozhodli pro Boha, jiní padli. – Andělé národů: Každý národ má svého ochránce anděla (např. Dn 10). – Osobní andělé: Každý věřící má svého anděla strážného. – Hierarchie andělů: První systematická patristická klasifikace různých řádů andělů.Některé Origeninovy teorie (jako apokatastáse, konečné usmíření s ďáblem) byly později odsouzeny Druhým koncilem v Konstantinopoli (553).

Otecové 4. století (Kapadokijští otcové)

Svatý Atanáš Alexandrijský (296-373)

V *Životě svatého Antona* Atanáš vypráví o bojích svatého Antona proti démonům a popisuje vítězství Krista nad zlem. Tato kniha byla základem pro angeologickou hagiografii pouštního duchovního života.

Svatý Hilarius z Poitiers (315-368)

V Hilářově díle *De Trinitate* se uvádí, že andělé jsou „sloužebníci“ Trojice a účastní se nebeské liturgie, zejména při Svatém.Sv. Basilej Veliký (330–379)> „Podle víry církve má každý věřící po svém boku anděla jako ochránce a pastýře, který ho vede k životu“ (*Adversus Eunomium* 3, 1).Tento citát je doslovně citován v Kánonu církevním č. 336.Sv. Řehoř Nazianzen (329–389)V svých *Teologických řečech* Řehoř formuluje trinitární teologii, která zahrnuje účast andělů v chvalozpěvu na Trojici.Sv. Řehoř z Nyssy (335–394)V díle *O duši a vzkříšení* Řehoř z Nyssy rozvíjí učení o andělech jako modelech vzkříšené lidské přirozenosti.

Otci 4.–5. století

Sv. Jan Chrysostom (347–407)> „Každý křesťanský věřící má svého anděla. I ten nejchudší, nejnepatrnější, nejneználý má svého strážného anděla“ (*Homilie k Matoušovi* 59).Jan Chrysostom rozvinul hlubokou liturgickou teologii, v níž andělé „slaví“ Mši spolu s námi.Sv. Augustin (354–430)Augustin věnuje andělům rozsáhlou pozornost v těchto dílech: – *Město Boží*, knihy XI–XII: pád rebelujících andělů je srovnáván s pádem Adama – *O vzniku světa*: andělé jsou popisováni jako čistá duchovní světla stvořená v „svítle“ *Fiat lux* – *Enchiridion*: stručné systematické shrnutí angeologieAugustin navrhuje, že pád andělů byl okamžitý, ihned po jejich stvoření. Tato teze bude přijata i Sv. Tomášem Akvinským.> „Existuje duchovní a nehmotná podstata, která je vlastní andělům: a má stejnou vůli, která se může stát dobrou nebo špatnou“ (*Město Boží*, XII, 1).Sv. Jeroným (347–420)V komentářích k prorokům (Daniel, Ezechiel, Zjevení) Jeroným rozvíjí eschatologickou interpretaci andělů.Sv. Lev Veliký (5. století)V *Kázáních o Vánocích* Lev Veliký formuluje účast andělů v tajemství Vtělení: andělé zpívají „Sláva na výšinách Bohu“ (Luk 2, 14).

Otci 6.-8. století

Svatý Řehoř Veliký (540-604)

V svých *Homiliích na Evangelia* (zejména Homilie 34) představuje Řehoř Veliký tradici devíti sborů andělů s definitivní nomenklaturou. Jeho homilie se staly hlavním zdrojem západní andělologie středověku, srovnatelnou s dílem Pseudo-Dionýsa (5.-6. století).> „… uvedli jsme devět řádů andělů: neboť podle posvátného Písma známe, že existují andělé, archandělé, síly, mocnosti, knížectví, vládci, trůny, cherubové a serafíni.“ (*Homilie na Evangelia* 34, 7)> „… říkáme, že je devět řádů andělů: neboť podle svědectví Svaté Písma existují andělé, archandělé, síly, mocnosti, knížectví, vládci, trůny, cherubové a serafíni.“

Svatý Jan Damaskénský (676-749)

Jeho dílo *De Fide Orthodoxa* (II, 3) představuje konečnou syntézu řecké patristické andělologie. Vymezuje:– Anděly jako čistě duchovní, rozumové a svobodné bytosti – Anděly jako nemateriální, ale „relativně materiální“ ve vztahu k Bohu, který je plně duchovní – Intuitivní poznání andělů – Nesmrtelnost udělená milostí, nikoli přirozenou – Hierarchické sbory andělů podle Pseudo-DionýsaJan Damaskénský se také zabývá pádem andělů:> „… pro ně není po pádu lítost, stejně jako není lítost u lidí po smrti.“ (*De Fide Orthodoxa* II, 4)Tato věta je citována v Kánonu církevním č. 393.

Syntéza patristické andělologie: sedm základních bodů

Patristická andělologie formulovala sedm základních bodů, které tvořily základ scholastické a církevní andělologie:1. Andělé byli stvořeni Bohem: nejsou věční ani božskými emanacemi. 2. Andělé jsou čistě duchovní bytosti: mají inteligenci a vůli, ale nemají hmotné tělo. 3. Andělé jsou svobodní: byli stvořeni dobrými, někteří padli vlastní volbou. 4. Andělé jsou nesmrtelní: získávají nesmrtelnost milostí, nikoli z vlastní podstaty. 5. Existují andělské hierarchie: devět sborů podle tradice. 6. Každý věřící má anděla strážného: osobní ochránce. 7. Andělé zpívají s námi liturgii: účast na nebeské i pozemské liturgii.

Pokračování tradice

Patristická andělologie se stala základem pro scholastickou tradici:– Svatý Bonaventura (13. století): syntéza mysticko-teologická otců latinské církve. – Svatý Tomáš Akvinský (13. století): nejvyšší filozoficko-teologická syntéza. – Svatí Dominik z Guzmana, Tomáš z Akvinu, Suarez (14.-16. století): hlubší spekulativní zkoumání.Catecismus římský (1566): syntéza pastorační po tridentském koncilu.

Moderní učení: Druhý vatikánský koncil, Jan Pavel II., Kánonický kodex církve (CCC).

Doporučená četba

Pseudo-Dionýsios | Svatý Tomáš Akvinský – O andělech, Suma teologická 50-64 | Catecismus římský | Koncil Bracarensis I

Viz také: Co je angeologie? Andělé v Bibli a v učení církve