Učinila Marie slib panenství? Otázka Lukase 1,34 a odpověď teologů
Zda Maria učinila slib nevinnosti?
Teologická tradice odpovídá, že ano, ale rozděluje se v způsobu a čase. Běžný názor škol tvrdí, že Maria učinila slib nevinnosti a že byla první ženou, která to udělala. Tomáš Akvinský však zavádí rozhodující rozlišování: před sňatkem byl přání, ještě ne absolutní slib.
Otázka není devocionální, je exegetická a scholastická. Vychází z jediné věty z Evangelia podle Lukáše a odpověď určuje, jak se chápe manželství Marie s Josefem a její vlastní neposkvrněná panna (Locus Mariologicus). Následující text shrnuje díla z knihovny Locus Mariologicus, včetně těch, které odmítají slib.
Co je v sázce v otázce z Lukáše 1,34?
Celá debata se točí kolem odpovědi Marie andělovi Gabrielovi: *”Jak to bude, když neznám muže?”* Překlad doslova: *”πώς ἔσται τοῦτο, ἐπεὶ ἄνδρα οὐ γινώσκω;”* Vulgata překládá: *”quomodo fiet istud, quoniam virum non cognosco?”*. Technický bod spočívá v čase slovesného tvaru: *γινώσκω* je v přítomném čase, ne v minulém. Maria neříká, že neznala muže do té doby, říká, že nezná muže, a to už po svatbě s Josefem.
Tésa běžných škol: Maria byla první, která učinila slib
Nejjasnější formulace se nachází v klasickém učebním pomůcném prostředku, *Kompendiu mariologie* od I. Keuppense z roku 1946. Ten věnuje otázce vlastní tezi, vyjádřenou latinsky jako *”utrum Maria omnium prima votum perpetuum virginitatis emiserit”* – “zda Maria jako první ze všech učinila trvalý slib nevinnosti”. Keuppensova odpověď je afirmativní a jeho argumentace uvádí, že Panna Marie, jako první ze všech, před všemi ostatními v čase i v dokonalosti učinila slib nevinnosti. Keuppens přidává užitečný historický fakt o teologii: jedná se o *”sententia communissima*” – nejběžnější názor.
Nejde tedy o okrajovou názor. Luigi Gambero, při zkoumání středověkých latinských teologů, shrnuje, proč se tato teze zdála tak přitažlivá scholastům: *”si il dono della maternità divina è venuto a Maria esclusivamente da Dio, quello della verginità risulta anche il frutto dell’iniziativa di lei”* – “pokud byl dar mateřství božský dán Marii výhradně od Boha, pak je dar nevinnosti také výsledkem její iniciativy”.O slibu se týká tvrzení, že panenství Marie nebylo pouze faktickým stavem, ale osobním a svobodným činem.
Sborník publikovaný k 16. stému výročí Koncilu v Kapui od Giovanniho Liccarda, Franca Ruotola a Sergia Tanzarelly shromažďuje stejné zdůraznění od španělského teologa z druhé scholastické doby, který hovoří o „volontě sloužit panenství“ a komentuje: „Marie chtěla být a zůstat pannou. Její vůle byla účinným láskou k cudnosti, ne jen touhou nebo mlhavým sklonem k posvátnosti života.“
Tomáš Akvinský rozlišil bod, který mnoho lidí zapomíná. Francisco Morgott a Gabino Chávez v *Mariologii tomistické* tvrdí, že „Tomáš bez váhání nepopírá, že Panna Maria učinila tento slib“, a považují důkaz za nalezený v charakteru Matky Boží a v Lukášovi 1,34.
Francisco Canals Vidal však čte Tomáše Akvinského přesněji a ukazuje, že Akvinský právě to, co se mnoha připisuje, popírá. Podle Canals Vidala Tomáš nepodporuje, že Matka Boží před sňatkem s Josefem učinila absolutní slib panenství, ale že i kdyby takový záměr měla, svěřila svou vůli božskému úsudku. Odkaz je na komentář k *Sentenčním*, kniha IV, rozlišení 30, otázka 2, článek 1.
Slovo slib zde označuje dvě odlišné věci. Jedna je vnitřní záměr panenství, předchozí sňatku a podřízený boží vůli. Druhá je absolutní závazný slib, který tradice situuje po sňatku, když bylo jasné, že Josef sdílel stejný záměr. Andrea Mallimaci, komentující stejný místo v komentáři k *Sentenčním*, formuluje Tomášův argument takto: „Svatá Panna Marie, před sňatkem s Josefem, byla božskou jistotou ujištěna, že Josef má stejný záměr. Proto se při sňatku neohrožovala.“
Proč otcové četli předem vyjádřený záměr v otázce Marie?
Tato interpretace není scholastickou vynálezem.V zlatém díle *O role Panny Marie v ekonomii spásy* z roku 2024 se Áurea Silva dos Santos, vycházející z Manfreda Haukeho, domnívá, že prvotní myšlenka na panna Marie s předem stanoveným účelem zachovat si panenství se objevuje již u svatého Gregoria Nyssského (zemřel v roce 394) a svatého Augustina (zemřel v roce 430), kteří argumentují, že otázka z Lukáše 1,34 by postrádala smysl, kdyby se Maria o několik měsíců později začala oddávat svatbě se svatým Josefem.
Je důležité zdůraznit jemný rozdíl. Ani Gregor Nyssský ani Augustin nebudují svůj argument na právním formuláři o přísahu, ale na logice scény: otázka v Lukáši 1,34 předpokládá již rozhodnutý život. Proto Eva C. Rava ve své práci *Virginitas perpetua et divinitas Mariae* z roku 1992 zaznamenává údiv Bernarda z Clairvaux nad tímto rozhodnutím, jak vyjadřuje v citaci: *”Ó paní moudrá, ó paní ctnostná, kdo tě naučil, že se Bohu líbí panenství?”* Bernard obdivuje pevnost tohoto záměru v kultuře, kde byla neplodnost považována za prokletí.
Kdo popírá, že Maria učinila přísahu zachovat si panenství?
Nejznámější popření pochází od Jana Kalvina, jak je citován v práci *Bendita mezi ženami?* z roku 2019 od Jana Marka de Oliveiry Silvy. Komentující Lukáše 1,34, Calvin píše: *”Domnívání se některých, že by Maria učinila přísahu zachovat si panenství navždy, je nepodložené a zcela absurdní.”* Tento fakt je o to zajímavější, že sám Calvin nepopíral víru v trvalé panenství Marie, jak si poznamenal Silva. Tato víra byla sdílena také Lutrem a Wesleyem. Popírá se přísaha, nikoli panenství.
Tato diskuse není omezená pouze na 16. století. Carlos Ignacio González ve své knize *Maria, evangelizovaná a evangelizující* z roku 1988 v bibliografii odkazuje na článek M. Villanuevaho *”Nueva controversia en torno al voto de virginidad de Nuestra Señora”*, publikovaný v *Estudios Bíblicos* 16 (1957), str. 307-328. Moderní exegetická diskuse má svou vlastní literaturu a předchází Druhému vatikánskému koncilu.
Jak usmířit přísahu s platným manželstvím?
Klasická námitka je zřejmá: ten, kdo učiní přísahu zachovat si panenství, nemůže uzavřít platné manželství, protože souhlas v manželství se týká těla.Odpověď Tomáše Akvinského, citovaná v dokumentech 1. Mezinárodního sympozia josefologie, se nachází v *Svaté teologické* III, otázka 29, článek 2: „*verum fuit matrimonium Virginis Matris Dei et Joseph: quia uterque consensit in copulam conjugalem, non autem expresse in copulam carnalem, nisi sub conditione, si Deo placeret*“, „bylo skutečně manželství Panny Matky Boží a Josefa, protože oba souhlasili s manželskou unií, ale ne výslovně s tělesnou unií, pokud by to bylo příjemné Bohu.“
Rozdíl je jemný a řeší spor. Předmětem souhlasu je *copula conjugalis*, manželský svazek, nikoli *copula carnalis*, tělesná unie, kterou oba souhlasí pouze podmíněně. Z toho vyplývá doktrína, že manželství bylo zároveň pravé a panna. Toto téma je prozkoumáno v článku o *manželství Marie a Josefa*.
Rozdělení mezi vírou a teologickou interpretací
Je vhodné oddělit tyto aspekty, protože zde často dochází k nedorozumění. Nevinnost Panny Marie je doktrína víry, vyjádřená řeckým titulem *ἀειπάρθενος* (*aeiparthenos*, vždy panna), a je formulována ve třech klasických aspektech: *virginitas ante partum*, *in partu* a *post partum*, jak je vysvětleno v článku o *nepohmozené početí Panny Marie*. Na druhou stranu, slib nebo závazek, v právním smyslu, spadá do oblasti teologie, nikoli dogmatu.
Uvážlivá formulace zní takto: víra potvrzuje nevinnost Panny Marie, teologie běžná potvrzuje slib, a přísnější interpretace Tomáše Akvinského rozlišuje mezi záměrem podřízeným Bohu a absolutním slibem po svatbě. Stejná přísnost se vztahuje i na nejčastější námitku proti nevinnosti Panny Marie, diskutovanou v článku o *kdo jsou bratři Ježíše v Bibli*.
Časté otázky
Udělala Marie slib nevinnosti před nebo po svatbě?
Podle interpretace Tomáše Akvinského, jak ji předložil Francisco Canals Vidal, byl před svatbou vyjádřen přání zachovat si nevinnost, svěřené do Božího rozhodnutí, a ne absolutní slib. Absolutní slib byl učiněn později, když bylo již jisté, že Josef sdílí stejný záměr.
Je slib nevinnosti Panny Marie dogmatem víry?
Ne. Dogmatem je nevinnost Panny Marie, vyjádřená jako *aeiparthenos*. Slib je běžnou teologickou interpretací toho, jak Marie tuto nevinnost přijala, ale není předmětem definice.
Kde je v Bibli zmínka o slibu nevinnosti Panny Marie?
Žádná biblická pasáž přímo nehovoří o slibu nevinnosti Panny Marie. Jediná přímá podpora je nepřímá a pochází z Lukáše 1,34, kde se Marie ptá: „*neznám muže*“, což vedlo Gregoria z Nyssy a Augusta k domněnce o již učiněném slibu.
Přijal Kalvín slib nevinnosti Panny Marie?
Ne. Podle studie Jana Marka de Oliveiry Silvy Kalvín nazval domněnku o slibu něco nepodloženého a zcela absurdního, ačkoli nepopíral nevinnost Panny Marie, kterou obhajovali Luther a Wesley.
Kdo byl první, kdo učinil slib nevinnosti?
Společná teze učebnic, formulovaná I. Keuppensem v *Kompendiu mariologie* z roku 1946, je, že Panna Marie byla první, kdo kdy učinil slib nevinnosti, v čase i dokonalosti, před všemi ostatními. Keuppens tuto tezi prezentuje jako běžný názor mezi teology.
Chcete se skutečně věnovat mariologii?
Tento článek vychází z děl knihovny Locus Mariologicus. Postgraduální studium mariologie vás zavede ke stejným zdrojům s akademickým dohledem: Písmo, Otcové církve a Magistérium, od prvního dogmatu po současné otázky.
Responses