Každý člověk má strážného anděla, a to nejen pokřtění. Toto je pozice převážné tradice otců a sv. Tomáše Akvinského, a důvod je přesný: strážný anděl je dán člověku jako stvoření Božího, ne jako člen církve. Nicméně existovala druhá škola, která omezovala strážné anděly pouze na věřící, a právě z ní pochází zmatek, který se stále čte všude.

Otázka není moderní ani devotivní. Anne Bernet ve své knize „Na společnosti andělů: pravá historie poselů Boha“ (1998) ji formuluje přesně tak, jak ji diskutovali staří: „Může být člověk křesťan a mít anděla?“ A dodává, že „tuto diskusi dlouho rozdělovala kněží a učence na dvě školy a dvě názory“.

Verš, který stojí za otázkou

Referenčním textem je Matouš 18,10, kde Ježíš varuje, že „neodmítněte jednoho z těchto maličkých, neboť vám říkám, že jejich andělé neustále vidí tvář mého Otce v nebesích“. Bernet tento verš nazývá „základním veršem křesťanské doktríny strážných andělů“ a poznamenává, co jednoznačně potvrzuje: anděl hlídá zemi a zároveň je ponořen do blaženého pohledu.

Druhý úryvek je z Akta apoštolů 12,14-16, scéna, kdy komunita shromážděná v domě Marie nevěří, že Petr je u dveří, a odpověď služebné, že to má být „její anděl“. Argument je nepřímý, ale z historického hlediska rozhodující: ukazuje, že myšlenka vlastního anděla každé osoby byla již běžná v první křesťanské generaci před jakýmkoli teologickým zpracováním.

Dvě školy: všichni lidé nebo jen pokřtění?

Bernet tak představuje první a převážnou školu: „První, kterou zastávají Tertulián, sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Jan Kristofor, sv. Jan Kassián, sv. Jeroným a sv. Gregor z Nyssy, tvrdí: každý má anděla.“ Druhá škola, píše, je přísnější a zahrnuje Origena, sv. Vasila a sv. Cyrila Alexandrijského s formulí „Každý věřící má u sebe anděla jako opatrovatele a pastýře, aby ho vedl k životu.“

Zde je nezbytné porovnat zdroje, protože se v nich neshodují při rozdělení jmen. Fabián Alejandro Campagne ve studii «Bodin y Maldonado: la demonología como fenómeno de masas en la Francia de las Guerras de Religión» (2018) reprodukuje patristický průzkum Juana Maldonada, který umisťuje sv. Basila a sv. Jana Chrysostoma do kategorie univerzální opatrovnictví s odkazy na Homilie o Psalmech 33 a 58, na Knihu svatého Ducha, kapitolu 13, a na Homilie o Matoušovi 60. Maldonado přisuzuje hypotézu omezující původce Origenovi: «Orígenes en las Homilías sobre San Mateo, 5, hace una oscura mención a la opinión de algunos según la cual solo los bautizados reciben ángeles para su custodia», tedy Orígenes v Homiliích o Matoušovi 5 činí nejasnou zmínku o názoru některých, podle kterého dostávají anděly pouze pokřtění. Chrysostom, dodává, se zdá, že tuto názor sdílí v Nedokončeném díle o Matoušovi, homilie 40.

Pozorný čtenář si všimne, co se stalo: stejný otec se objevuje v obou seznamech, protože psal v různých kontextech, a přiřazení díla jako Nedokončeného díla o Matoušovi je samo o sobě sporné. Toto neshody nelze ztichnout. To, co lze s jistotou říci, je, že omezující názor existoval, byl menšinový a nikdy se neprosadil.

Důvod sv. Tomáše: Anděl je dán stvoření, ne pokřtěnému

Rozhodující argument není sčítání autorů, ale teologický důvod. Kolektivní dílo «Andělé a démoni: Drama historie mezi dobrem a zlem» od Benita Marconciniho, Angela Amatoho, Carla Rocchety a Morena Fioriho formuluje důvod bez obalů: «Přítomnost anděla strážného, navíc, se netýká pouze pokřtěných a spravedlivých, podle patristické tradice se týká také pohanů a hříšníků. Každý člověk, podle této tradice, má svého anděla. Ten je blízko každé stvoření nejen proto, že je pokřtěn, ale protože je stvořením Božího.» Přeloženo doslovně: přítomnost anděla strážného se netýká pouze pokřtěných a spravedlivých, podle patristické tradice se týká také pohanů a hříšníků. Každý člověk, podle této tradice, má svého anděla. Ten je blízko každého stvoření nejen proto, že je pokřtěn, ale protože je stvořením Božího. Autoři zaznamenávají, že sv. Tomáš tento přesvědčení odůvodnil odkazem na božskou providenci a její univerzálnost.

Charles R. Jaekle ve svém díle «Andělé: jejich mise a poselství» (1995) vysvětluje, proč systematické uspořádání sv. Tomáše řeší otázku: «Andělé jsou ministry boží providenci, ne božího vykoupení, jehož ministrem může být pouze Ježíš Kristus.»Um umístění pod providencí také implikuje, že andělé Boží pomáhají a asistují všem lidským bytostem, ať už nikdy neslyšely o Ježíši Kristu, či všem věřícím a nevěřícím. Pokud by anděl patřil k řádu vykoupení, bylo by logické vyhradit ho pro pokřtěné. Protože však patří k řádu providence, vztahuje se na všechny.

O extrémním případě, který svatý Tomáš neuhasl tvrdit

Důkaz, že je tato doktrína brána vážně až do krajnosti, je patrný z detailu, který Bernet zaznamenává s humorem: „Svatý Tomáš z Akvinu neváhá napsat, že i sám Antikrist bude mít svého anděla strážného,“ a odkazuje na *Svatou teologii*, I, otázka 113, článek 4, ad 3. Pokud ani eschatologická postava protivníka není vyloučena z božské péče andělů, pak péče nezávisí na dobrotě ani víře toho, kdo je chráněn. Závisí na tom, kdo ji ustanovil.

Proč katechismus hovoří o „každém věřícím“

Mnoho zmatku pramení z proslulé formulace. Katechismus katolické církve v čísle 336 učí, že „od dětství až do smrti je lidský život obklopen ochranou a intercesí andělů. Každý věřící má po svém boku anděla strážného a pastýře, který ho vede k životu.“ Je to právě formulace, kterou Bernet připisuje druhé škole, té nejrestriktivnější, a není to náhoda: jedná se o citaci patristického výroku, nikoli o definici rozsahu péče. Katechismus hovoří k věřícím a popisuje, co péče znamená pro ně. Neuvádí, že ostatní nemají anděla, a tradice, kterou stejné odstavce shromažďují, je v rozporu s tímto tvrzením.

Pokud všichni mají anděla, proč svět pokračuje tak, jak pokračuje?

Je to námitka, kterou Bernet sama vznáší hned poté: pokud je každý člověk pod ochranou anděla, „jak může lidstvo nadále páchat hříchy? Proč andělé strážní nezasahují, když vrazi, tyranové, mučitelé a jiní monstra páchají zlo?“ Odpověď, která je v souladu s ostatními doktrínami, je tajemství svobody. Anděl hlídá, osvětluje, řídí a vládne, ale nenahrazuje vůli toho, koho chrání.

Michael Patella v knize *„Andělé a démoni: křesťanský průvodce duchovním světem“* se odmítá vypracovat pohodlnější odpověď na případy, kdy neštěstí přichází bez zásahu anděla: „Jednoduše, odpovědi neexistuje,“ a dodává, že křesťanská víra nenabízí osvobození od zákonů světa.Poctivost zde je doktrinálně bezpečnější než jakákoli improvizovaná útěcha.

Je také třeba poznamenat důsledky, které stejní autoři knihy *Andělé a démoni* vyvodili a které mění způsob modlení: *„Bůh neochraňuje homogenní a neidentifikovatelnou masy, ale lid, v němž je každý jedinečnou a nenahraditelnou osobou,“* Bůh neochraňuje homogenní a neidentifikovatelnou masy, ale lid, a každý člověk je tedy jedinečnou a nenahraditelnou osobou. Proto vztahy andělů s lidmi *„nejsou jednotné a standardizované, ale přísně individuální a singularní“*.

Pro hlubší pochopení se podívejte na to, co církev učí o andělovi strážném na [locusmariologicus.org/anjo-da-guarda/], o *Smyslu andělů* od Tomáše Akvinského v *Sume teologické* (Summa Theologica), [locusmariologicus.org/sao-tomas-aquino-tratad-anjos-suma-teologica-50-64/], o číslech 328 až 336 Catechismu katolické církve a o svobodě andělských stvoření na [locusmariologicus.org/os-anjos-tem-livre-arbitrio/].

Časté dotazy

Kdo má anděla strážného, kdo není pokřtěn?

Ano, podle převládající tradice. Kniha *Andělé a démoni* od Marconcini, Amato, Rocchetta a Fiori uvádí, že přítomnost anděla strážného se vztahuje také na pohany a hříšníky, protože anděl je s každým člověkem, a to ne proto, že je pokřtěn, ale proto, že je stvořením Božího.

Je anděl strážný dán při křtu nebo při narození?

Není dán křtem. Jak andělé patří, podle systematizace Tomáše Akvinského zformulované Charlesem R. Jaeklem, k řádu providence, nikoli k řádu spásy, je péče o člověka spojena s jeho stvořením, nikoli s jeho členstvím v církvi.

Má ateista nebo hříšník anděla strážného?

Má. Tradiční učení rozšiřuje ochranu výslovně i na hříšníky a ateisty. Tomáš Akvinský dokonce napsal ve *Sume teologické* I, otázka 113, článek 4, že i Antikrist by měl svého anděla strážného.

Proč tedy v Katechismu stojí „každý věřící“?

Protože číslo 336 shrnuje patristické formulace určené věřícím, jak je identifikovala Anne Bernet s nejrestriktivnější školou. Uvede, co je péče o věřícího, nikoli že by ostatní byli od ní vyloučeni.

Proč anděl nebrání zlu, když každý má anděla?

Protože anděl nenahrazuje lidskou svobodu. Michael Patella dodává, že v případech neštěstí bez viditelné pomoci je upřímná odpověď, že žádná odpověď není, a že křesťanská víra nezaručuje osvobození od zákonů světa.

Chcete studovat angelologii s akademickou přísností?

Tento článek vychází z děl knihovny Locus Mariologicus. Angelologie je jednou z disciplín postgraduálního studia mariologie v rámci osnovy o 360 hodin, která zahrnuje Bibli, otce církve a učení církve.

Zobrazit program postgraduálního studia