Díky milosti: vztah mezi Marií a Svatým Duchem: část I
Úvod
Tento článek se snaží odpovědět na nedávné otázky týkající se vztahu mezi Marií a Svatým duchem a teologického významu milostí ve vztahu k Panně Marii. Prozkoumáme toto téma z pohledu Písma, tradice a učení církve, s přísností mariologické vědy, bez ideologií nebo předpojatostí. Vzhledem k rozsahu tématu bude článek rozdělen do několika částí, aby umožnil vážný a formativní přístup.
V rámci teologického chápání scholastického, dědicího Santo Augustina (zm. 430), se zrodily významné osobnosti jako Svatý Anselmo (zm. 1109), Tomáš Akvinský (zm. 1274), kteří se zabývali otázkami milosti. Z této teologie vyplývají také velké debaty, jako byl baianismus Michaela Baiuse (zm. 1589) nebo spory o Auxiliu, v nichž se jako hlavní aktéři objevili Luis de Molina (zm. 1600) a Leonardo Lessius (zm. 1623). V protestantském prostředí, kde zní ozvěna *sola gratia*, se nachází doktrína Kornelia Otta Jansen (zm. 1638), propagátora extrémně přísné morálky známého jako jansenismus. V moderní době, v duchovním kontextu jezuitů, se objevuje francouzský teolog Denis Petau (zm. 1652), který zavedl termín *stvořená milost* s jeho typickou důrazností. V 19. století se setkáváme s dalším nadšenecem pro doktrínu Ducha Svatého, vycházejícího z Cirila Alexandrijského (zm. 444), kterým byl J.M. Scheeben (zm. 1888). Abychom se dostali do 20. století, na prahu třetího tisíciletí, je třeba zmínit, že díky obnově teologického studia biblického a patristického se objevila systematická práce o teologii milosti, která přijala dříve nepředstavitelné termíny, jako je ospravedlnění vírou, souběžnost ospravedlnění a hříchu v jedné osobě a další. S Druhým vatikánským koncilem (1962-1965) bylo znovuobjeveno, že každá dimenze reality má svůj základ v Boží lásce, bez nutnosti *a priori* posvátných kanálů, neboť bylo nutné přehodnotit rozdíl mezi přirozeným a nadpřirozeným.S touto krátkou historickou exkurzí chápeme, jak je teologie dynamická a jak i mnohovrstevná vyjádření, i když je vyslovena Svatým Otcem, mohou mít různá významy, neboť se vkládají do dlouhodobé pouti církve, kterou provází Duch Svatý. Jak řekl Ježíš: *„Když přijde Duch pravdy, povede vás do veškeré pravdy. Nebude mluvit od sebe, ale řekne vám, co slyšel, a co má přijít“* (Jan 16, 13).V křesťanském každodenním jazyce nazýváme *milost* každý dar, který Bůh nepodmíněně a volně uděluje z lásky. Vzpomínáme si, že největší milostí je, že jsme byli zachráněni Kristem skrze víru: „Nyní však, bez ohledu na zákon, se projevila spravedlnost Boží, o níž svědčí zákon a proroci, spravedlnost Boží, která se realizuje vírou v Ježíše Krista pro všechny, kdo věří. Neboť není rozdíl: všichni se dopustili hříchu a jsou zbaveni slávy Boží. A mohou být ospravedlněni zdarma, milostí Boží, skrze vykoupení v Kristu Ježíši. On je ten, koho Bůh určil, aby byl nástrojem vykoupení skrze víru jeho krví. Takto Bůh prokázal svou spravedlnost, když v době své trpělivosti ponechal bez trestu hříchy, které byly dříve spáchány, a také tím, že v této době ukazuje svou spravedlnost, aby byl spravedlivý a ospravedlnil každého, kdo se uchyluje k víře v Ježíše“ (Římanům 3,21-26). A také: „Nebylo to kvůli zákonu, ale kvůli spravedlnosti, která přichází vírou, že Bůh slíbil Abrahamovi nebo jeho potomkům, že bude dědicem světa. Takže pokud jsou dědici ti, kdo se drží zákona, víra je zbavena účinku a slib je bez platnosti. Protože zákon přináší hněv: kde není zákon, není ani hřích. Proto je dědicem skrze víru, jako dar Boží, slib, který platí pro všechny potomky, nejen pro ty, kdo se drží zákona, ale pro všechny, kdo se především drží víry, jako byl Abraham, který je otcem nás všech“ (Římanům 4,13-16.25). A dále: „Když jsme byli ještě mrtví hříchy, oživil nás s Kristem a spolu s ním nás usadil v nebesích, v důsledku našeho spojení s Kristem Ježíšem. A to z milosti, kterou nám Bůh ukázal v Kristu Ježíši, aby ve staletích budoucích ukázal nezměrnou bohatost své milosti. Byli jste zachráněni milostí, skrze víru, a to není z vaší strany“ (Efezským 2,5-8). Můžeme tedy říci, že spása je milost, kterou Bůh touží nabídnout všem lidem: „On chce, aby všichni byli zachráněni a dosáhli poznání pravdy. Je jen jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidstvem: člověk Kristus Ježíš“ (1 Timoteovi 2,4-6). Ve skutečnosti je plnost Kristovy milosti v novém narození: „Z jeho plnosti jsme všichni přijímali, milost za milost. Protože zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista“ (Jan 1,16-17). A dále v novém narození: „Tyto byly zrozeny ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle člověka, ale z Boha. Ježíš odpověděl: ‚Opravdu, opravdu ti říkám, pokud se někdo nenarodí z výše, nemůže vidět království Boží‘“ (Jan 1,13.3,3). A také: „Bůh buď požehnán, O Otče náš Ježíše Krista, který nás znovuzrodil k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, abychom se podívali na jeho slávu. Díky víře a mocí Boží jsme uchráněni pro spásu, která se má zjevit v posledních časech“ (1 Petr 1,3-5), neboť dar Ducha svatého: „a naděje nás nezklame, protože láska Boží byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Římanům 5,5) nás činí Božími dětmi: „Všichni, kdo se nechávají vést Duchem, jsou dětmi Božími. Ve skutečnosti, vy jste přijali duch otcovství, a když voláte: ‚Otče‘, jste si tím prokázali, že jste Boží děti. Duch sám svědčí s naším duchem, že jsme Božími dětmi“ (Římanům 8,14-16) a členy těla Kristova: „Vy všichni jste tělo Kristovo a každý z vás je jeho členem“ (1 Korintským 12,27).V velmi povrchní podobě se jedná o teologii o milosti, ale teologická nutnost neumožnila přehlížet Písmo a interpretovat jej. Proto bylo samo božské zjevení označeno jako nevyvořená milost, zahrnující deifikaci lidského života, vytvořená milost, která zvedá stvoření k nezaslouženému vztahu s Stvořitelem, aby toto mohlo předvídat budoucí život v ráji. V tomto kontextu se nachází také pojem obvyklé milosti, označující nový život v Kristu, nebo svatící milost, což je stav, kdy je člověk posvěcován Svatým duchem. Když Svatý duch působí v konkrétní potřebě specifickým způsobem, nazývá se účinek této dynamiky aktuální milostí. Dále lze říci, že když Bůh nabízí milost a je přijata svobodně, jedná se o účinnou milost. Pokud ji však lidé odmítnou, stává se dostatečnou milostí. Ve skutečnosti se jedná o systém milosti, který vysvětluje, jak absolutní svoboda Boha poskytuje milost bez ohrožení lidské spolupráce a zodpovědnosti, i když konečná rozhodnutí již předjímá božská předvídavost, která se zjednodušeně vyjadřuje jako znalost budoucích událostí. Jedná se o oblast křesťanského paradoxu, který má, jak uvidíme později, obrovský dopad na život Marie jako Neposkvrněného početí, Matka Boží a Matka církve.
Pro hlubší prozkoumání vztahu Marie se Svatým duchem a tajemství milosti si přečtěte encykliku Redemptoris Mater od sv. Jana Pavla II. o Marii v tajemství Krista a církve.
Hlubší studium: prozkoumejte mariologii, teologii marianou, mariánské zjevení a pós-graduální studium mariologie.
Postgraduální studium mariologie
Chcete-li prohloubit své vzdělání v mariologii, seznamte se s postgraduálním studiem mariologie na Locus Mariologicus, akademickým vzděláváním, které spojuje přísnou teologii, duchovní život a živou tradici církve.Chcete se skutečně věnovat mariologii?
Tento článek vychází z děl v knihovně Locus Mariologicus. Postgraduální studium mariologie vás zavede ke stejným zdrojům, ale s akademickým dohledem: Písmo, Otcové církve a Magistérium, od prvního dogmatu po současné otázky.
Related Articles
Kronika magisteriálního úřadu v Medjugorji (2001-2022)
Kronika magisteriálního postavení Medjugorje mezi lety 2001 a 2022: vatikánské, biskupské prohlášení a vývoj církevní diskuse. Prozkoumejte tuto historickou cestu…
Den svatého Jana Pavla II.: pěstovatel mariologie
Objevte duchovní Marii sv. Jana Pavla II., ochránce mariologie a zbožnosti k Marii, a hluboký význam jeho hesla *Totus Tuus*.
Účinky milosti: III. část
Prozkoumání účinků milosti v křesťanském životě a jak Maria plně přijala božské tajemství. Mariologická kontemplativní a teologická studie.
Panna Marie Důvěry nebo Milosti?
Mariologická závěr o Panně Marii Díky nebo Milosti, její teologické základy a zakořenění v ekleziální tradici. Tento titul Marie se hlouběji zkoumá.
Podmínky pro přijetí milosti
Objevte podmínky pro přijetí božské milosti a jak Marie, dokonalý vzor otevření se Bohu, osvětluje cestu křesťanského života.
Responses