Podmínky pro přijetí milosti
Nauka paulská důrazně zdůrazňuje bezplatnost povolání, vzhledem k osobní zkušenosti pronásledovatelů křesťanů a úplné příslušnosti k vybranému lidu a spravedlnosti z milosti, která je prvním krokem ke skutečné spasení: „Tak i nyní, v našich dnech, existuje zbývající část lidu, která je volena milostí. Ale pokud je to milostí, již není na základě skutků. Jinak by již nebyla milostí.“ (Ř 11,5-6). „Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem otci podle masa? Co by mohl získat? Pokud se stal spravedlivým skutky, má se za co chlubit, ale ne před Bohem! Vskutku, co říká Písmo? ‚Abraham věřil v Boha a bylo mu to započteno za spravedlnost.‘“ (Ř 4,1-6). Spravedlnost není závislá na skutcích zákona Mojžíšova (Tóry): „Vždyť nikdo nebude ospravedlněn před ním na základě dodržování zákona; neboť spravedlnost z zákona je známá. […] Ale nyní víme, že člověk je ospravedlněn vírou, bez skutků zákona.“ (Ř 3,20.28). Pavel však bude tvrdit, že přijetí spravedlnosti závisí na uznání a přijetí Božího milosti, tedy na víře: „… neboť Abraham věřil v Boha a bylo mu to započteno za spravedlnost.“ (Ř 4,3). „… protože Abraham věřil v Boha a bylo mu to započteno za spravedlnost.“ (Gal 3,6). K tomuto závěru dospíváme také v pozdějších spisech Jana, když říká: „Ježíš odpověděl: ‚Dělání Božího je, aby věřil v toho, koho poslal.‘“ (Jan 6,29). „Kdo věří v něj, nebude odsouzen, ale kdo neuvěřil, je již odsouzen, protože neuvěřil v jedináka Božího Syna. Soud spočívá v tom: Světlo přišlo do světa, ale lidé milovali tmu raději než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Kdo totiž dělá zlé, nenávidí světlo a nepřibližuje se k němu, aby se jeho skutky neprozradily. Ale kdo žije pravdou, blíží se k světlu, aby se ukázaly jeho skutky, protože jsou vykonávány v Bohu.“ (Jan 3,18-21). „Váš otec je ďábel a chcete naplnit jeho přání. Byl vrahem od počátku a v pravdě není, protože v něm není pravda. Když lže, mluví podle sebe, neboť je lhářem a otcem lži. Naproti tomu já mluvím pravdu. Proč mi tedy nevěříte? Kdo je z Boha, naslouchá Božímu slovu. Vy však neslyšíte, protože nejste z Boha.“ (Jan 8,44-47).Ve skutečnosti přichází milost k člověku skrze víru. Spravedlivý žije vírou: „V něm se zjevuje spravedlnost Boží, která přichází skrze víru a vede k víře, jak je napsáno: ‚Spravedlivý bude žít vírou‘“ (Řm 1,17). Víra tedy není pouze mentální souhlas, ale zahrnuje v sobě akt poslušnosti toho, kdo obrací svou vůli k Bohu s aktivní láskou: „Ale ne všichni poslouchali dobré zvěst, neboť Izajáš říká: ‚Pán, kdo by uvěřil na naše kázání‘?“ (Řm 10,16). „Aby potrestal ty, kteří neznají Boha a neposlouchají evangelium našeho Pána Ježíše Krista“ (2 Tes 1,8). „V Ježíši Kristu je to víra působící láskou. Neboť to, zda je člověk obřízen, není důležité; důležité je dodržování přikázání Božího“ (Gal 5,6). „Neboť to, zda je člověk obřízen, není důležité. Důležité je dodržování přikázání Božího“ (1 Kor 7,19).V Písmu svatém se nachází napětí ohledně učení o víře. Na jedné straně předpokládá veškerá Písma, že člověk může rozhodnout nebo odmítnout připojení k Bohu vírou. Na druhé straně však všechny výzvy proroků, apoštolů a samotného Krista zdánlivě selhávají. Důvodem je, že člověk může být odsouzen za to, že jednoduše nevěřil: „Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen. Kdo však neuvěří, bude odsouzen“ (Mk 16,16). Pavel také představuje víru jako něco, co je v moci člověka, a vyzývá všechny, aby „nepřijímali dar Božího milosrdenství zdarma“ (2 Kor 6,1b). Stejný myšlenku vyjadřuje i Jan, když říká:> „Otázali se: ‚Co máme dělat, abychom konali Boží díla?‘ Ježíš odpověděl: ‚Díky tomu, že věříte, kdo byl poslán mnou‘“ (Jan 6,28-29). Je naléhavé nezklamat Ducha svatého, neboť: „Nenacházejte smutku Ducha svatého, kterým jste byli pečetěni jako na den vykoupení“ (Ef 4,30).Naopak víra je darem Božího milosti: „Všichni jsme dostali milost skrze víru, aby se kdo chce zachránil skrze víru v Krista Ježíše“ (Řm 3,22). „Je to milostí, že jste spáseni skrze víru, a to ne z vaší strany, aby se nikdo nepyšnil“ (Ef 2,8). „Vám byl dán dar nejen věřit v Krista, ale také trpět za něj“ (Fil 1,29).Takže, neboť víra paulínská a joánská zahrnuje akt vůle, co Pavel tvrdí, je, že odpovědnost pochází od Boha, který působí v člověku, ať už v jeho vůli či v jeho činech: „Ano, je to Bůh, který ve vás působí touhu i jednání podle své vůle.“ (Fil 2,13). Dokonce i dobré myšlenky, jimiž člověk vnímá dobro, které představuje milost, procházejí Boží vůlí: „Samozřejmě, my sami nejsme schopni přinést něco, co by pocházelo od nás. Naše schopnost pochází od Boha.“ (2 Kor 3,5). Abychom překonali toto napětí, musíme zůstat v přesných slovech apoštola Pavla a nesmíme jít za něho dál. Bez pomoci člověka nelze získat dar milosti: „Byli jste spáseni milostí, skrze víru, a to není z vás, je to dar Boží.“ (Ef 2,8). Tato milost je však hojně nabízena všem, neboť Boží vůle je, aby všichni lidé byli spáseni: „Všechno chce, aby se spásili a dosáhli poznání pravdy.“ (1 Tim 2,4). Boží láska k člověku je taková, že uzavřel novou smlouvu: „Podobně i po večeři vzal kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva v mém krvi. Každýkrát, když z něj budete pít, dělejte to na mou památku.“ (1 Kor 11,25) uzavřenou za cenu Kristovy krve: „Ve skutečnosti jste byli koupeni za vysokou cenu, proto poctěte Boha ve svém těle.“ (1 Kor 6,20) s cílem poskytnout všem člověka všechny milosti: „Kdo nešetřil svého vlastního Syna, ale odevzdal ho pro nás všechny, jak by nám neposkytl všechno?“ (Ř 8,32). Bez pomoci Boha se člověk nemůže pohnout k přijetí Boží milosti ani k prožívání dobrého myšlenku vedoucího ke spáse. Je to Bůh, který působí v člověku, ať už v jeho vůli či v jeho činech, a nabízí člověku dobré myšlenky.Otázce o kontrole, který má člověk nad odmítnutím Božího daru, dosud nebyl dán jasný odpověď. Pavel vyzývá věřící, aby tento dar neodmítali: „Jako spolupracovníci vás vyzýváme, abyste v prázdnotě nebrali Boží milost“ (2 Kor 6,1). Pokud člověk Boží dar neodmítne, bude růst. Zde spočívá paradox. Na jedné straně může člověk rozhodnout z vlastní dobré vůle proti Božímu daru. Všechnu dobrou vůli přece pochází od Boha, a Bůh se nemůže popřít. Z tohoto důvodu musí existovat jiný smysl, v němž může člověk přijmout milost bez toho, aby to bylo v prázdnotě. Skutečná milost totiž začíná působit, ukazuje člověku dobré úmysly a dává mu příznivý postoj. Milost může a bude jít dále než pomoc, kterou člověk poskytuje. Nemůže však překročit lidský souhlas. Tato absence zásahu bez jakéhokoli rozhodnutí je dostačující pro to, aby milost působila a pracovala v člověku v jeho vůli a činech. Je jasné, že člověk spolupracuje na dokončení milosti, která začala ještě před člověkem. Ve skutečnosti je to, co člověk může udělat, přijato v rámci síly pocházející od Boha, neboť: „Všechno mohu v tom, kdo mě posiluje“ (Fil 4,13).
Dva pojmy, které nás budou provázet v nadcházejících článcích o velké tradici teologie milosti až do našich dnů s mariologickým zaměřením.
Marie je dokonalým modelem pro otevírání se božské milosti. Pro hlubší poznání si přečtěte encykliku Redemptoris Mater sv. Jana Pavla II. o tom, jak Marie plně přijala podmínky milosti.
Hlubší studium: prozkoumejte mariologii, mariánskou teologii, mariánské zjevení a postgraduální studium mariologie.
Postgraduální studium mariologie
Chcete-li prohloubit své vzdělání v mariologii, seznamte se s postgraduálním studiem mariologie na Locus Mariologicus, akademickým vzděláváním, které spojuje teologickou přísnost, duchovní život a živou tradici církve.Related Articles
Kronika magisteriálního úřadu v Medjugorji (2001-2022)
Kronika magisteriálního postavení Medjugorje mezi lety 2001 a 2022: vatikánské, biskupské prohlášení a vývoj církevní diskuse. Prozkoumejte tuto historickou cestu…
Den svatého Jana Pavla II.: pěstovatel mariologie
Objevte duchovní Marii sv. Jana Pavla II., ochránce mariologie a zbožnosti k Marii, a hluboký význam jeho hesla *Totus Tuus*.
Účinky milosti: III. část
Prozkoumání účinků milosti v křesťanském životě a jak Maria plně přijala božské tajemství. Mariologická kontemplativní a teologická studie.
Co je srdce Panny Marie? Odpověď sv. Jana Euda.
Svatý Jan Eudes odhaluje srdce Panny Marie jako sídlo božského Ducha, spojující Otce i Syna. Hlubší pohled na tuto mariologickou kontemplaci.
Díky milosti: vztah mezi Marií a Svatým Duchem: část I
Prozkoumání vztahu mezi Marií a Svatým Duchem: od milostí k milosti. Teologie Panny Marie o roli Marie v ekonomii spásy. Zhluboka se ponořme do tohoto tajemství.
Responses