O poušť kvete: Iz 35; trpělivost Tg 5 a Ježíšova odpověď Janovi v Mt 11

Slepí vidí, hluchí slyšeli, ochrlí chodili, mrtví vstalí, chudí byli kázáni.
Mt 11,5

Třetí neděle v adventu v roce A, nazývaná Gaudete podle úvodní antify, spojuje tři texty, které zdůrazňují radost, kterou přináší příchod Boha těm, kdo čekali. Izajáš 35,1-6a.10 popisuje rozkvetlou poušť a uzdravení slepých, hluchých a ochrnutých, zatímco ti, kdo jsou osvobozeni od Pána, se radostně vracejí do Siónu. Jakub 5,7-10 povzbuzuje k trpělivosti zemědělce, který čeká na dešťové srážky, a k pevnému srdci, protože příchod Pána je blízko. Matouš 11,2-11 představuje otázku Jana Křtitele ve vězení, „Jsi ten, který měl přijít?“, a Ježíšova odpověď, aby se o tom dozvěděli a viděli, co slyšeli a viděli.

I. První čtení: Izajáš 35,1-6a.10

Izajáš zpívá o poušti a suché zemi, které se budou radovat, o pustině, která se rozkvete jako šafrán (Izajáš 35,1). „Bude vzkvétat a radovat se a bude se jásat s radostí; bude jim dána sláva Libanonu, krása Karmelu a Saronu“ (v.2). Zchvácené srdce bude povzbuzeno, kolena se upevní (v.3). „I on přichází, náš Boží vykupitel, aby nás zachránil“ (v.4). Pak následují znamení: oči slepých se otevřou, uši hluchých se pročistí, ochrnutí se vyprostí jako jelen a jazyk mlčícího se bude radostně rozmlouvat (vv.5-6a). A pak návrat: vykupení Pána se vrátí, vstoupí do Siónu s radostným jásotem, s věčným radostným zpěvem na hlavách (v.10). Izajáš nepopisuje paralelní realitu, ale transformaci této reality. Poušť nezmizí, rozkvete. Slepí nebudou nahrazeni, uvidí. Boží spása nezničí to, co je rozbité, ale opraví je zevnitř.

II. Druhé čtení: Jakub 5,7-10

Jakub nabádá bratry k trpělivosti až do příchodu Pána, přirovnáním k rolníkovi: „Rolník čeká na cenný plod země s trpělivostí, dokud nedostane déšť v prvotní i poslední sezóně“ (Jak 5,7). Trpělivost není pasivita, ale důvěra toho, kdo sází, vědom si, že existuje zákon spojující semeno s plodem, že déšť přijde, protože vždy přišel. „Tak i vy posilněte své srdce, protože příchod Pána je blízko“ (v.8). Blízkost příchodu není vymezená datum, ale postoj toho, kdo žije, jako by Pán mohl přijít kdykoli. A varování před vzájemnými stížnostmi: „Nepřivídejte si navzájem, bratři, abyste nebyli souzeni“ (v.9). Soudce je u dveří. Jakub navrhuje proroky jako vzor trpělivosti a utrpení (v.10). Přichod Pána není jen pasivní čekání na budoucnost, ale aktivní práce v přítomnosti, práce rolníka, který pěstuje to, co zasel, zatímco čeká na to, co ještě neviděl.

III. Evangelium: Mt 11,2-11

Jan, ve vězení, slyšel o skutcích Krista a poslal mu prostřednictvím svých učedníků otázku: „Jsi ten, který měl přijít, nebo máme čekat jiného?“ (Mt 11,3). Otázka Jana není osobní pochybnost, ale nejdůležitější teologická otázka Adventu. Ježíš odpovídá výčtem skutků: „Jděte a povězte Janovi, co slyšíte a co vidíte: slepí vidí, ochrnutí chodí, leprosi jsou očištěni, slepí slyší, mrtví vstanou a chudí jsou zvěstováni dobrá zpráva“ (v.4-5). Odpověď je citací z Izajáše 35 a Izajáše 61: kdo zná Izajáše, pozná, že skutky Ježíše splňují mesiánské proroctví. Konečné požehnání: „Štastný ten, kdo v mně neuvěřil“ (v.6). Poté Ježíš mluví o Janovi davům: nešli vidět trsající rákos ve větru, ani muže v jemném oděvu, ale proroka a víc než proroka (v.7-9). „Žádný zrodilý z ženy není větší než Jan Křtitel, ale ten nejmenší v království nebeském je větší než on“ (v.11). Jan je největší z těch, kdo očekávají, ale ti, kdo přijímají království, jsou větší, protože to, co Jan jen oznamoval, oni přijímají.

IV. Marie a radost pouště, která rozkvétá

Neděle Gaudete zve k radosti naplno v době Adventu. Marie je postava Adventu, v níž se tato radost projevuje s největší intenzitou: Magnifikát začíná slovy „v radosti se mi zvedá duch v Bohu, mém Spasiteli“ (Lk 1,47), ještě před narozením, když je těhotenství ještě neviditelné. Izajáš 35 zpívá o poušti, která rozkvétá: v patristické tradici je Marie pouští lidstva, které se zhoršilo, jež, zachována od veškerého hříchu Boží milostí, přinesla nejcennější plod. Neposkvrněné početí oslavované 8. prosince, týden před Gaudete, je právě rozkvětem pouště: nejchudší stvoření sama se, „Bůh vybral to, co je nicotné, aby snížilo nicotu na nic“ (1 Kor 1,28), stává zahradou, kde se Syn Boží sází. Jak říká Jakub 5, je třeba trpělivosti rolníka: Marie prožila nejdelší čekání lidského Adventu. Lidstvo čekalo na Mesiáše po staletí. Marie ho čekala devět měsíců ve svém lůně. A Ježíš říká: „žádný z těch, kdo se narodili z ženy, není větší než Jan“: výjimka, kterou tradice učinila výslovnou, je ta, z níž se narodil Jan, Matka Mesiáše, která nečekala jen na království, ale přinesla ho do světa.