Církev, Duch a Marie v eucharistii
Úvod
Obětní oběd Pána Krista je přítomen v eucharistii. Je to jeho tělo, které se “obětuje jako oběť“, a jeho krev, která se “rozlévá jako oběť” (viz Lk 22,19-20). V této obětní aktualizaci je přítomna vnitřní podstata Krista, od jeho vtělení (viz Hb 10,5-7) až po darování svého života (viz J 10,15ss. 15,13) do rukou Otce (viz Lk 23,46).
První okamžik této oběti byl v lůně Marie (viz Hb 10,5-7). Vrcholný okamžik nastal na Kalvárii, kde Maria stála u kříže (viz Jk 19,25). Každý věřící, který se účastní Kristova oběti, je pozván, aby se sjednotil s Kristovou láskou (viz Jk 15,9: “zůstávejte ve mé lásce“) a “dokončoval” své utrpení (viz Kol 1,24), spojením se Kristem, jak to udělala Marie.Křesťanská obětní mše Páně je pro dobro celé lidstva, v jehož plánu Maria spolupracuje. Kristus jako kněz byl posvěcen v lůně Marie. Proto lze říci: “V sakramentu eucharistie, Kristus, který se před dvaceti stoletími ztělesnil v lůně Marie, nadále nabízí sám sebe lidstvu jako zdroj božského života” (Tertio Millennio Adveniente 55). Ježíš je “spasitel připravený před všemi národy, světlo pro osvětlení národů” (Lk 2,30-32; Iz 42,6; 49,6). Maria je součástí odhalení tohoto spásného tajemství, sdílí jeho “osud” (viz Lk 2,35).“Meč” prorokovaný Simeonem vyjadřuje postoj Marie k Božímu spásnému plánu. Maria vtělením zplodila Božího Syna, který se stal člověkem, a byla spojena s obětí na kříži a s narozením církve. Tělo Krista, nabídnuté jako oběť, bylo dáno nám skrze Marii a má být obětováno a přijímáno jejími rukama. Stejně jako Maria nám toto nejposvátnější tělo darovala, tak i skrze její ruce by mělo být obětováno a přijímáno v eucharistii.Druhý vatikánský koncil při popisu Marieiny účasti na Kristově oběti na kříži uvádí: “Věrně zachovávala své spojení s Synem až do kříže, kde, ne bez božského záměru, stála u jeho kříže, hluboce truchlila nad svým jedinečným Synem a s matkou láskou se přidávala k jeho oběti, s dobrovolnou souhlasností se účastnila obětování oběti, kterou sama zplodila” (viz Lumen Gentium 57).V “Marialis cultus” (viz Marialis cultus) se dále uvádí: …Paul VI po citaci doktríny koncile Lumen Gentium 57 dodává: „Aby uchovat po staletí obětování na kříži, ustavil boží Spasitel obětování eucharistické, paměť jeho smrti a vzkříšení, a svěřil je církvi, své ženě. Zejména v neděli svolává věřící k oslavě Pána vzkříšeného, dokud se nevrátí: to církev provádí v komunitě s svatými na nebi a především s blahoslulou Pannou Marií, od níž napodobuje vášnivou lásku a neochvějnou víru.“ (Marialis Cultus 20).Svatí nám zanechali svědectví o svém prožitku, spíše než o teologických pojmech, které jsou také platné. Fenomén tohoto prožitku se stává inspirací pro teologickou reflexi. Svatý Bernard říká: „Předlož svou Syna, svatá Paneno, a Pánu předlož požehnané plody svého lůna. Předlož za smíření všech nás svatou oběť, příjemnou Bohu.“ Mariánská spiritualita ve vztahu k obětování eucharistie ukazuje cestu k životu spojenému s Kristem Spasitelem, aby mohl „dokončit“ jeho utrpení ve vlastní existenci.Eucharistie jako svátost a hostina je zdrojem nového života, který s Kristem „chlebem života“ (Jan 6,35ss) sdílíme. Při přijímání eucharistie se věřící účastní stejného života jako Kristus (Jan 6,56ss. 15,5. 1Jan 4,9). Eucharistie je svátost jednoty a lásky: „jednota v srdci a jednota ve společenství“ (Skutky 2,42. 4,32).Tato unie se stává zasnoubením s Kristem, sdílením Aliance jako projev lásky. Skrze eucharistii je Marie matkou živých (je novou Evou). Marie, „trpící s umírajícím Synem na kříži, se významně podílela na díle Spasitele svou poslušností, vírou, nadějí a vášnivou láskou, aby obnovila nadpřirozený život duší. Proto se stala naší matkou v řádu milosti“ (Lumen Gentium).61.
Maternita Marie jako nástroj milosti je v souvislosti s eucharistií jako sakramentem (známkou milosti), neboť „z panenského lůna Syna Siónského vzešel ten, který nás živí chlebem andělů, a pro celý lid lidstvo vtrhla spása a mír“ (Předzvěst adventu II/A). Duchovní život Marie v souvislosti s eucharistií jako sakramentem a komunitou vyžaduje harmonii s životem a cítěním Krista, aby se člověk vydal na cestu ponoření se do jeho citů (viz Fil 2,5) a prohloubil vášnivou lásku k Kristu.
Duchovní život Marie a eucharistická akce Ducha svatého
Akce Ducha svatého v eucharistii je spojena s Marií. Celá církevní tradice zdůrazňuje vztah mezi Kristovou vtělením v lůnu Marie a komunikací stejného Ducha zprostředkovaného Kristem při jeho smrti a vzkříšení, a to i v souvislosti s Marií.
Jak říká sv. Jan Pavel II.: „v rámci Boží milosti, vykonávané pod vlivem Ducha svatého, existuje zvláštní souvislost mezi okamžikem vtělení Slova a vznikem církve. Osoba, která spojuje tyto dva okamžiky, je Marie v Nazaretě i v Jeruzalémském sále na Pánově svátku. V obou případech její skromná, ale zásadní přítomnost naznačuje cestu ‘narození Ducha’; a tak ta, která je přítomna v tajemství Krista jako matka, se díky synově vůli a díky dílu Ducha svatého stává přítomná v tajemství církve“ (Redemptoris Mater 24). Sv. Jan Pavel II. ve své nedělní rozhlasové zprávě ze dne 7. června 1981 po večerní mši sv. ve svatém kostele Santa Maria Maggiore v Římě řekl: „děkujeme Duchu svatému… za zrození církve! Děkujeme za matku neustále přítomnou v Pentekostním sále! Děkujeme, že ji můžeme nazývat také matkou církve!“. V eucharistii je Duch svatý komunikován díky Kristovu obětnímu krvi (viz List Hebrejským 9,11-14). Život, který Kristus komunikuje, je život podle Ducha, živý voda, která z něj jako nový chrám tryská (viz Jan 4,10; 3,5; 7,37-39; 19,34).
Všichni jsme přijímali stejného Ducha a jedli z jednoho chleba, tvoříme tak jedno tělo Krista (viz 1 Korintským 10,17; Efezským 4,4). V každém eucharistickém obřadu se odehrává nový Pentekost, který je komunikací Ducha jako ovoce Kristovy smrti a vzkříšení. „Trvali v učení apoštolů, ve vzájemné společenské jednotě, ve zlomení chleba a v modlitbách“ (Skutky 2,42).
Všichni byli naplněni Svatým duchem a odvážně zvěstovali Boží slovo. Dav mas věřících měl jednotné srdce a jednotnou duši, nikdo neříkal, že něco patří jemu, všechno bylo společné mezi nimi. Apostoli s velkou mocí svědčili o vzkříšení Pána Ježíše a všichni si je získali velkou sympatií. (Skutky 4,32-33)Tato trvalá přítomnost Ducha svatého v souvislosti s eucharistickou oslavou je také spojena s realitou Marie. „Od Pentekostu se skutečně rozbíhají Skutky apoštolů, stejně jako skrze dílo Ducha svatého počal Kristus v Panně Marii a skrze sestup Ducha svatého při modlitbě byl Ježíš vyzván k zahájení svého poslání“ (Ad Gentes 4).Mariánská spiritualita v souvislosti s komunikací Ducha svatého skrze eucharistii se zhmotňuje v napodobování Marie, „která počala Slovo vtělené skrze dílo Ducha svatého a po celou svou existenci se nechala vést jeho vnitřním působením… žena poslušná hlasu Ducha, žena ticha a naslouchání, žena naděje“ (Tertio Millenium Adveniente 48).Čin Ducha svatého, který učinil Marii matkou-pannou, také činí církev matkou-pannou na cestě k svatosti a poslání. „Chléb života“ je „pro život světa“ (Jan 6,51). Kristus se v eucharistii stává přítomným „pro všechny“ (Matouš 26,28). Povolení, které Kristus dal apoštolům, aby neustále vykonávali tento eucharistický tajemství („čiňte to na mou památku“: Lukáš 22,19), odhaluje sakrální a mateřskou povahu církve, jejíž poslání spočívá v tom, že v čase prodlužuje stejné poslání Pána (Jan 17,18. 20,21).Poslání církve, učinit Krista přítomným v eucharistii, je součástí její mateřství: přijmout Krista a předat ho všem lidem. Marie je vzorem této eclesistické mateřství: přijmout Slovo pod vlivem Ducha svatého, spojit se s Kristem na kříži, předat Krista všem lidem. „Amen“, které církev pronáší při eucharistické oslavě jako odpověď na výzvu kněze (před Otčím náš), je jako „ano“, které Marie dala při Zvěstování: ano Slovu (Verbu), ano působení Ducha svatého. Při eucharistické oslavě církev v plném smyslu projevuje svou mateřskou realitu jako univerzální sakrament spásy, jako „žena“, „velkolepý znak“ (Odhalení 12,1).Skutečnost, že apoštolské dílo církve má mariánskou a mateřskou povahu. Církev napodobuje Marii, „která počala Krista, počatého Duchem svatým a zrozeného z Panny Marie, aby se také v srdcích věřících zrodil a rostl skrze církev“ (Ad Gentes).V době poutní církve, kdy se mise rozprostírá bez hranic, Maria nadále pomáhá církvi dosáhnout, aby „všechny rodiny národů… v míru a shodě byly šťastně sjednoceny v jednom lidském společenství Božího, k slávě nejsvětější a nezdolné Trojice“ (Lumen Gentium 69). Maria a církev jsou jednou matkou s mnoha dětmi, zachovávajíce si přitom jedinečnost každé z nich: „Maria et Ecclesia, una mater et plures“ (Redemptoris Mater 44). Pokud je vrchol mateřství církve spojen s eucharistií, po poslechu Božího slova, vztah mezi Marií a církví se rozvíjí především v eucharistické oslavě. Ve skutečnosti se církev stává matkou napodobováním Marie, jejího typu a modelu mateřství: „Mateřství církve se uskutečňuje nejen podle vzoru a podobenství Matky Boží, ale také s její spoluprací“ (Redemptoris Mater 44. Viz Lumen Gentium 64-65). „Maria objímá ve své nové mateřství ve Duchu všechny a každého v církvi a… skrze církev“ (Redemptoris Mater).47.)Duchovní mariánská misijní spiritualita je spojena s eucharistií. Každý apoštol žije „s Marií a jako Maria“ (Redemptoris Missio 92), v „společné životní komunitě“ s ní (Redemptoris Mater 45), spolupracuje s její aktivní a mateřskou přítomností v intercesi a lásce, napodobuje její postoje věrnosti, štědrosti a plodnosti. Kristova eucharistie touží najít v jeho církvi postoj Marie: neomezenou otevřenost, věrnost, štědrost, společenství a panenskou mateřskou roli… Proto je Marie „modelkou té mateřské lásky, kterou by měli být naplněni všichni, kdo se účastní apoštolské mise církve a spolupracují na obnově lidí“ (Lumen Gentium 65, Redemptoris Missio 92).Marie, církev, Duch a eucharistie v očekávání příchoduEucharistická slavnost vždy vyjadřuje hluboký touhu po konečném příchodu Pána: „Kdykoli budete jíst z tohoto chleba a pít z tohoto kalichu, oznamujete smrt Pána, dokud nepřijde“ (1 Kor 11,26). Je to aktivní a náročné očekávání („Přijď, Pane Ježíši“: Ap 22,20), neboť je naléhavé „shromáždit všechny věci v Kristu“ (Ef 1,10). Ton je plný naděje, jako důvěra v příchod Pána a také jako napětí pro konečné setkání celé církve a celého lidstva s Kristem.V homilii pronesené v bazilice Santa Maria Maggiore 8. prosince 1979, na svátek Neposkvrněného početí, vyzval papež Jan Pavel II. připravit se na tento konečný příchod Krista, „třetí a konečný příchod“: „Marie je začátkem třetího příchodu, protože z ní přichází na svět Ten, který uskuteční tu věčnou volbu… a neustále v něm zůstává, vždy s ním je… Proto třetí příchod nás neodděluje od ní, ale neustále nám umožňuje zůstat v její přítomnosti, blízko ní.“V eucharistické slavnosti vyjadřujeme, že naše cesta směřuje k konečné Pasce. „Žena oblečená sluncem“ (Ap 12,1), obraz a ztělesnění církve, již dosáhla slávy. S pohledem na tento cíl žije církev v napjaté a důvěrné escatologické napětí pro „novou zemi a nové nebe“ (Ap 21,1). Obraz Nanebevzaté Panny Marie, slavené v těle i duši, naznačuje konečnou proměnu díky eucharistii. Chléb a víno se stávají tělem a krví Ježíše a zároveň účinným znamením escatologické proměny celé stvoření a celé lidstva.Matská akce Marie a její spojení s tajemstvím vykoupení mají hluboký vztah s escatologickým dynamismem eucharistického těla a mystického těla Krista. Církev, podněcovaná mariánskou spiritualitou jako napjatost eucharisticko-escatologická, neustále kráčí po cestě svatosti a mise, cítí se ztotožněná s Marií, protože ji považuje za svůj „typ“ (obraz a ztělesnění), „neoddělitelně spjatou s církví“ (Redemptoris Mater).Podle dokumentu *Lumen Gentium* (63) se eclesialní postoj v souladu a napodobování Marie projevuje v otevřenosti vůči Božímu spásnému plánu (Lk 1,28-29.38), věrnosti působení Ducha (Lk 1,35.39-45), kontemplaci Písma (Lk 1,46-55. 2,19.51), zasnoubení s Kristem (Lk 2,35. J 2,4), obětavém dávání se Kristu-Vykupiteli (J 19,25-27) až po skutečné naplnění v novém nebi a nové zemi (Ap 21,1. 2 Pe 3,13).Duchovní mariánská tradice ve vztahu k eucharistii (eucharisticko-mariánská spiritualita) je neustále v kontaktu s Kristem, a to skrze spojení, napodobování a proměnu. Teologická reflexe nad duchovní mariánskou tradicí odkazuje na aktivní přítomnost Marie, její spásnou vlivnost v celém tomto christologickém procesu. Stejně jako Marie, tak i církev, při oslavě a uctívání eucharistie, naslouchá, modlí se a nabízí se (viz *Marialis Cultus* 17-20).Eucharistie ve všech svých aspektech (přítomnost, obětování, společenství, pneumatologie, poslání a eschatologie) neustále připomíná model a mateřskou pomoc Marii. Evangelický mariánský model je založen na věrnosti (*fiat*), vděčnosti (*magnificat*), kontemplaci, zasnoubení (*Kana*), společenství (*stabat*), modlitbě k Duchu (Pentkostní svátostný kruh) atd.Církev, společně s Marií a jako Marie, tak může předávat Krista, přítomného v eucharistii, celému lidstvu. Duchovní mariánská tradice, vycházející z eucharistické oslavy a uctívání, se projevuje v „společenství života“ s ní (viz *Redemptoris Mater* 45), skrze její aktivní a mateřskou přítomnost, intercesi a lásku, napodobováním jejích postojů, otevřenosti Božím plánům, věrnosti Duchu svatému, kontemplace Písma, zasnoubení s Kristem, obětavého dávání se, naděje a eschatologickou touhu.Protože Marie je „obrazem a vynikajícím modelem víry a lásky“ (*Lumen Gentium* 53), církev ji zejména při eucharistickém kultu vnímá jako svou učitelku duchovního života (tj. života podle Ducha): „Marie, jako model celé církve při vykonávání božského uctívání, je také jasnou učitelkou duchovního života pro jednotlivé křesťany“ (*Marialis Cultus*).21). Proto, “Maria, bez jakéhokoli odnětí z centra Kristova a jeho Ducha, je přítomna na každém neděli v církvi. Je to stejná mystéria Kristova, která ji vyžaduje,” (Dies Domini 86).Vztah mezi Marií, církví, Duchem svatým a eucharistií je prohlouben v encyklice Redemptoris Mater od papeže Jana Pavla II, která představuje Marii jako model eucharistické církve.
Závěr
Dnes, stejně jako před dvaceti stoletími, národy přicházejí do Nového Jeruzaléma, “plného světla,” a říkají: “Kde je král Židů, který se narodil? Viděli jsme jeho hvězdu a přišli jsme ho uctít” (Mt 2,2). Duchovnínost eucharisticko-mariánská učiní z církve “universální svátost spásy” (Ad Gentes 1). Duch svatý, který učinil Marii paní a matkou a který proměňuje chléb a víno v tělo a krev Ježíše, je ten samý, “který rozsévá ‘semena Slova’ přítomná v obřadech a kulturách a připravuje je k dozrání v Kristu” (Redemptoris Missio 28).
Tato akce Ducha (v eucharistii) “nemá být oddělena od jeho specifické akce, kterou vykonává v těle Kristově, které je církev” (Redemptoris Missio 29). Pokud církev napodobuje v eucharistickém obřadu a v každodenním životě postoj dárné panenství a mateřské lásky Marie, “naleznou národy, které jsou již evangelizovány, ‘Dítě s Marií, její matkou’ v novém Jeruzalémě, plném světla, matkou národů” (Mt 2,12) (Is 60,1-6 v souvislosti s Gl 4,26).
Doporučené studium: prozkoumejte mariologii, teologii marianou, mariánské zjevení a postgraduální studium mariologie.
Postgraduální studium mariologie
Chcete-li prohloubit své vzdělání v mariologii, seznamte se s postgraduálním studiem mariologie na Locus Mariologicus – akademickým vzděláváním, které spojuje přísnou teologii, duchovní život a živou tradici církve.Chcete se skutečně věnovat mariologii?
Tento článek vychází z děl v knihovně Locus Mariologicus. Postgraduální studium mariologie vás zavede ke stejným zdrojům, ale s akademickým dohledem: Písmo, Otcové církve a Magistérium, od prvního dogmatu po současné otázky.
Responses