Svojí neustále aktivní mateřskou rolí ve prospěch člověka Marie znovu představuje překvapivou přítomnost Boha v dějinách lidstva, aby je povolal a navrátil k záchraně. Uznání této přítomnosti znamená uznat, že Bůh působí účinně a rozhodně v našem životě, že do světa vtrhuje svou mocí ke spáse. Panna tedy vyzývá, abychom uznali, že Bůh je, žije a působí od věčnosti. V projevu své osoby se ukazuje především jako Bůh lásky, který chce komunikovat a dialogovat s člověkem. Skrze své úžasné skutky, plodem jeho dárku, žádá naši úctu, chválu a dík, aby i my, napodobující Marii, projevili svému Pánu lásku a přijímali ji s větší pozorností. Marie nás učí, že nám je dána inteligence i srdce právě proto, abychom se s Bohem sblížili a stali se hlasem stvoření, chválícím ho, neboť hmotná stvoření nemohou zpívat jeho nekonečnou chválu.
Skrze své skutky a pohledem na člověka stvořeného podle svého obrazu ukazuje Bůh svou blízkost ke svým stvořením a zasahuje, aby je nasměroval ke své slávě podle záměrů své božské moudrosti. Uznání Božího vniknutí do dějin znamená otevřít se, jako Marie, kontemplaci jeho tajemství a slávy: znamená hledat Boha nad všechno, být a žít pohlceni touto nevýslovnou přítomností, živit se z něj, být proniknuti jeho zářením, osvobodit se od otroctví hříchu, aby byli obaleni jeho lásky, která vítězí, vykupuje a zachraňuje, živit se poznáním Boha ve vnitřním světle Ducha Svatého.Otevřením se modlitbou k kontemplaci tajemství Boha, který se zjevuje ve svých úžasných dílech pod vlivem Svatého Ducha a s pomocí a podle příkladu Marie, je nezbytné, aby čtenář objevil s volným a pozorným srdcem pravou tvář Boha, který se zjevuje v lásce. V kontextu naší existence musí náš uctívání Boha vyzařovat silou a neustále se projevovat, aby jeho sláva zůstala vždy nejvyšším důvodem naší existence, jak to bylo u Matky Páně.Marie nás učí být volní ve svých volbách.Naše „ano“ Bohu, jako Marieino, vychází z podřízení jeho vůli, která pramení z celého našeho bytí jako maximální projev naší svobody podporované jeho milostí. Svoboda je ve skutečnosti jediný dar, který nám patří a je nedotknutelný: proto je to největší dar, který můžeme nabídnout Bohu, díky kterému se stává všemocným v nás. Toto úplné připojení k Bohu, jako Marieino svobodné „ano“, nás vkládá do jeho plánu lásky, na cestě rostoucí věrnosti, od plnosti k plnosti lásky.Proto je zdrojem naší štěstěny a naším prvním povinností jako stvoření neustálý a láskyplný hledání Boha. Ale Pán nás stvořil volnými a chce, abychom k němu šli s plnou svobodou. Ačkoli má absolutní iniciativu při stanovování a realizaci plánů spásy v určených časech, na různých úrovních a v mnohostranném projevu, vyzývá, jak učinil s Panna z Nazareta, lidskou osobu, aby svobodně přijala jeho slovo, svědčila o něm, ale především, a zejména ve svém mezilidském vztahu s člověkem, vyzývá každého, aby přijal a spolupracoval s jeho milostí, respektující důstojnost osoby, stvořené svobodné podle jeho obrazu a podobnosti. Odpověď svobody Bohu, jako se stalo s Marií, plně zahrnuje lidskou osobu, která je především volána, aby ve víře považovala za pravdivé vše, co Bůh zjevuje, a aby se ochotně podřídila jeho vůli v tom, co se zjevuje. Tato víra následně zahrnuje velkorysé otevření se Božskému lásce a jistou naději, že Bůh splní vše, co slíbil. V tomto vztahu svobodné stvoření a otevřenosti spasení a slávy Boha spočívá celé tajemství, které zahrnuje zodpovědného člověka a vkládá ho, jako Marii, do tajemství Trojice.Maria nás učí nést Ježíše v srdciOtevřít se, jako Marie, tajemství Božího zjevení v lásce znamená také patřit zcela a úplně Kristu. Samotná Svatá Písma nám učí, že v Kristu jsme se stali „účastníky bohové přírody“ (2Pt 1,4), že jsme „účastníky Krista“ (Žd 3,14), že „budeme žít s Kristem“ (Ř 6,8). Pavel o tom píše více než sedmdesátkrát. Sám Kristus se identifikuje s křesťany, když na cestě do Damašku zlobí Saula: „Saulo, Saulo, proč mě pronásleduješ?“ (Sk 9,4). Patříme zcela Kristu, protože „jsme v Kristu jako členy těla“ (1Kor 10,17; 12,12). Tvoříme tak jednotu, máme plnou účast na jeho činnosti a osudu. Jsme mystickým tělem Kristovým, tak reálným, že nás spojuje, inkorporuje nejen hlavou, ale i ostatními členy: „jsme v Kristu jako větve vína“ (J 15,5). Spojení a sdílení živé sudeční, sdílení plodnosti, které se odehrává na větvích a skrze víno.Příslušet-li Kristu, věřit v Něj a následovat Jeho cesty života, jak to udělala a učí Marie, znamená nechat se poučovat Nim a neustále se na Něj obracet, aby naše existence byla bohatá na svatost. To však s sebou nese, jako nevyhnutelný důsledek, svědčit o Něj a vyhlásit světu Jeho evangelium. Skutečný křesťan a celá církev nemohou zůstat v klidu, když od Krista obdrželi jasný mandát: „Jděte do celého světa.“ (Mt 28,19) Marie vyzývá křesťany, aby si uvědomili svou misijní vocaci, která spočívá v podpoře duchovní regenerace lidí, v tom, aby je učinili syny Božího v novém životě v Kristu. Oznamovat Krista, milovaného, vlastněného a následovaného, znamená také pozvat ostatní, aby se podíleli, znamená podporovat člověka, protože Bůh chce jeho spásu. Svědčit o Kristu a být Jeho učedníky znamená účinně přispívat k tomu, aby všichni lidé měli podíl na spáse, kterou si pro ně zasloužil Kristovou smrtí a vzkříšením. Poznání ukřižovaného a vzkříšeného Krista, skutečný křesťan je ten, který, když v Ním vstal, svědčí každému člověku, který potřebuje spásu, o své vítězství nad bolestnou poutí života, protože již nemůže zadržovat pro sebe transformující životní zkušenost, kterou prožil s Kristem, ale je nutno ji vyhlásit světu.Marie nás učí být poslušní DuchuZnalost Boha a skutečná následování Krista je možná pouze skrze aktivní a stálou práci Svatého Ducha, který nám umožňuje plně vstoupit do „božské rodiny“ a který v Marii vykonal první velké zázraky své milosti. Duch, jak říká svatý Pavel, nám odhaluje Ježíše a dává nám pocit otcovství ve vztahu k Otci: „Ti, kdo z Něj vzešli, jsou Božími dětmi,“ (Rom 8,14) a dále: „Dostali jsme Ducha adoptivního, kterým voláme: Otče,“ (Rom 8,15). Duch, který tak úžasně působil v Marii, působí i v nás, řídí naši činnost, podporuje naši slabost, modlí se v nás s nevýslovnými sténáními (Rom 8,26), učí nás naší vocaci jako členů Krista a vede nás na cestě k jednotě s Otcem v Kristu, uděluje nám milosti, které potřebujeme.Ačkoli nám Pán Bůh neukazuje svou božskou tvář, Duch svatý se nám zjevuje svou činností, jak to učinil již od početí Slova Božího, a je to osoba Svaté Trojice, která jako první vstupuje do naší duše, dotýká se našeho srdce, přebývá v nás a zavádí nás k Synu a Otci. Je to on, kdo oživuje celé naše duchovní bytí, je to tajemná hlas našeho svědomí, inspirátor našich myšlenek, dech a dýchání naší lásky, opora naší vůle na cestě ke spáse. Zůstává-li v nás jako nejmilostnější host duše, Duch svatý nás podněcuje, abychom se stále více přizpůsobovali v pocitech i činech lásce Ježíše, žití závazku, který Ježíš navrhl na Večeři Páně: „Milujte se navzájem, jak jsem vás miloval“ (J 15,5). Nová bytost vytvořená Duchem, jak se to stalo u Marie, je bytost, ve které láska plně vládne. Ve Duchu a s Duchem žije novou alianci, protože dobyta novostí života, miluje, věří a doufá, vzestupuje k Otci ve Duchu, nabízí se pro spásu světa, stává se, jak nám neustále ukazuje naše matka Marie, také otcem, bratrem, prostředníkem a utěšitelem pro všechny lidi.Maria nás učí být neustále naplněni láskou.Cesta člověka, který objeví a přiblíží se tajemství Boha, který se nechá animovat, vést a svatit Duchem svatým, který přijímá a následuje v dokonalém učednictví Ježíše, nemůže být jiná než vždy a pouze cesta lásky, protože to se naučil ve škole svého božského učitele. Slovo Boží, skrze které byly stvořeny všechny věci, které se samo stalo tělem, přišlo žít na zemi mezi lidmi, vstoupilo do dějin světa jako dokonalý člověk, oživilo je a shrnulo v sobě milující a bolestnou recreatí. Byl to on, kdo nám odhalil, že „Bůh je láska“ (J 4,8) a naučil nás, že láska je právě základním zákonem křesťanské dokonalosti a tedy i proměny světa. Cesta člověka, který se stává cestou Boha v Kristu, je proto pouze cesta lásky. Když se díváme na svého Mistra, křesťan vidí a chápe, že ačkoli byl králem z přírody i z povolání, nechtěl vládnout svou absolutní mocí stvořitele, ale pouze láskou, a prokázal to největším důkazem, když přijal utrpení a smrt za nás.Žít v lásce znamená, jak vidíme v Marii a v jejím jednání ve prospěch nás, plně se otevřít Bohu a skrze něj i ostatním. Vše toto nás spojuje s Bohem a s bratry a sestrami a má jako první živý prvek modlitbu, jako kontemplaci a akci, tedy modlitbu, která není abstraktní, ale vycházející z transformujícího dialogu s Bohem a z přijímání jeho slova, jak se stalo u Marie, která meditovala a uchovávala vše ve svém srdci, a pak se vrací k vlastní i cizí životu, aby ho obnovila a dala mu smysl.Modlitba, chápaná takto, je především chvála Bohu, dárci veškerého dobra a útěchy, je neustálá pozornost k záchraně ostatních, je naslouchání, je cítit se milovaným a nechat se milovat, je nechat Boha pracovat v nás, je nechat se vést jím, je stát se lidmi plnými tvořivosti, iniciativy a organizace k prospěchu bratrů a sester žijících po našem boku, je nechat se vést Pravdou, aby jsme vedli všechny k jednotě, záchraně a proměně světa.Žít v lásce, stále ponořeni do modlitby v přítomnosti Trojice, nás mění v nositele záchrany a radosti ve světě. Jako Marie, čistá průhlednost, skrze kterou se Bůh usmál na zemi, když poslal do světa svého Syna, zdroj radosti, i my bychom měli být nositeli té spásné radosti, která pramení z víry a z plného připojení k Bohu a vychází z čistého a svobodného srdce od hříchu, zdroje nekonečné smutku. Panna nás připomíná, že radost je možná pouze tehdy, když jsme osvobozeni od dusivého břemene našich hříchů, aby se dalo prostoru Duchu a aby v nás dozrály jeho plody svatosti a radosti. Spojení s Bohem a radost ve skutečnosti odpovídají. Jak se měníme a přecházíme ze otroctví hříchu k plné příslušnosti k Bohu, oblékáme se do radosti a zaléváme svět radostí, která nás proměňuje. Tato radost, která nás proměňuje, nachází v Kristu, v lásce Otce a v plnosti Ducha Svatého své živiny. Marie nás učí, že její být „všech radostí“, „všech svatostí“ a „všech milostí“ je plodem jejího úplného patřícího k Bohu, jeho následování Jeruzaléma za Kristem v utrpení a v modlitbě plné lásky, která se stává účastí na záchraně světa.Panna nás vyzývá, abychom se oblékli do svatebního oděvu, kterým můžeme být přijati k hostině radosti v nebeském království, kde je plně realizována a kde se napijeme samotného Boha, jediné pravé radosti.
Maria nás žádá, abychom se svěřili jejímu matkovskému srdciMatka duchovní církve a matka všech lidí, hluboce zapojená do díla obnovy světa v Kristu, Panna často ve svých zjeveních ukazuje své Neposkvrněné srdce, aby prostřednictvím působivé ikonické obrazy vyjádřila svou univerzální misi: spolupracovat apoštolsky na neviditelném narození, na rozkvětu života Krista v srdci člověka.„Konsekrace“, kterou Panna opakovaně žádá, tedy plné důvěrné svěření se jejím matským starostem, nás má vést k obnovení naší konsekrace Bohu skrze Krista ve Duchu, která již proběhla v den křtu. Příkladem a svou intercesí chce Matka Pána pomoci nám žít křestní konsekraci a pochopit hluboký význam křtu regenerace a obnovy ve Duchu (Tt 3,5), který nás učinil Božími syny a účastníky božské přirozenosti.Sv. Jan Pavel II. říkal: „Jak můžeme žít svůj křest bez zvažování Panny Marie, požehnané mezi ženami, tak přijímající dar Boží? Kristus ji dal za naši matku. Dal ji za matku církvi. Každý katolík spontánně jí svěřuje svou modlitbu a věnuje se jí, aby se lépe zasvětil Pánu.“ (Sv. Jan Pavel II., Angelus, Paříž 1. června 1980).A Rahner píše: „To, co se v nás odehrává při křtu, má svou původnost a počáteční sílu v lůně Panny Marie. Vedle každého křtu matky církve je zde matka Ježíše.“ (Srov. Rahner H., Maria a církev, Jaca Book, Milán 1977, 68).Zkušenost svatých jasně a silně ukazuje, že tím, že se svěřujeme Matce, se stává Maria naší a my jí, a mezi ní a námi vzniká úžasná intersubjektivita, vzájemná pozornost, hluboký vztah, výměna dobra, přátelská atmosféra, vliv a obětavý láska. Vše toto by nás mělo vést k pochopení a přijetí Marie nejen jako matky, do jejíž náruče se uchylujeme, ale také jako učitelky a vzoru života na cestě víry, v celkovém odpovědnosti k Bohu, v dostupnosti spolupracovat na plánu spásy.Pochopíme tedy, že vlastní charakter devotní a oddanosti Marii spočívá v tom, že se integruje do křesťanského života jako nezbytná podmínka jeho plného zrání a dokončení. Spojit se s Marií, přijmout ji jako matku znamená vstoupit do vykoupení Krista. Úkol Marie je ve skutečnosti pomáhat těm, kdo se na ni spoléhají, aby v Kristu naplnili svou volání, aby znovuobjevili a žili v plnosti milosti svou příslušnost k Bohu. Svojí přítomností a tím, že nás přijímá jako syny, Marie zve k odhození našeho pýchy, kořene a příčiny všech osobních i společenských hříchů. Podporuje nás na cestě ke svatosti a evangelickým ctnostem, které sama žila. Zve nás, abychom v sobě ctíli stav milosti, v němž je ona plná, a je dokonalým modelem, abychom žili v přátelství s Bohem, v komunitě s Ním, v přítomnosti Ducha, aby v nás zanechala duchovní rysy prvorozeného Syna, našeho bratra a Pána.
Nechme se vést Matkou Marií
Církev učí, že Marie je Matkou a spolucestující Kristova Spasitele: „Matka“ ji spojuje s jejím Synem, který je věčným Synem Božího vtěleným v ní, „spolucestující“ ji spojuje s misí Spasitele. Společně se Synem, Marie dávala vše s láskou a radostí, ale také s neuvěřitelným utrpením, uctíváním, v darování Synovi a jeho dílu, tajemného záměru Otce. V díle božského Spasitele Marie tedy spolupracovala mimořádným způsobem, natolik, že její zásluhy, její ctnostné skutky a utrpení jsou součástí tajemství našeho vykoupení. Zasvětila se celé osobě a dílu Syna, Marie se tak ve skutečnosti stala služkou tajemství spásy, pod ním a s ním, s svobodnou vírou a poslušností. Její láska, víra a poslušnost Bohu nejsou jako květiny roztroušené v poušti, ale germinace, která doprovází celý život Marie jako živá a stálá struktura její osobnosti.Vědomost všeho tohoto by nás měla vést k uznání přítomnosti Panny Marie v našem životě, jednat pod jejím starostlivým a mateřským pohledem, následovat její příklad úplného oddání Kristu, přesvědčeni, že nebeská Matka je vždy blízko nás, aby nás povzbuzovala, utěšovala, podporovala a vedla k němu. Časové období od „plnosti času“ až do konce naší pozemské pouti neoslabuje matеринskou duchovní roli Marie, nýbrž ji posiluje a nezmenšuje její oddanost. Máme se k ní vždy obracet během celé naší pozemské pouti a žádat ji, aby nás nakonec v cíli ukázala Ježíše, požehnané ovoce jejího lůna.Encyklika Jana Pavla II. *Redemptoris Mater* se hluboce zabývá rolí Marie jako učitele a průvodce křesťanské pouti, představuje ji jako dokonalý vzor následování Krista.Hlubší studium: Prozkoumejte *Mariologii*, *Teologii marianou*, *Mariánské zjevení* a *Pós-Graduální studium Mariologie*.Pokračování v mariánské formaci: Prozkoumejte naše zdroje o *Mariologii*, *Teologii mariané* a *Mariánských zjevení*. Seznamte se s *Pós-Graduálním studiem Mariologie* na Institutu Locus Mariologicus.
Postgraduální studium mariologie
Chcete-li prohloubit své vzdělání v mariologii, seznamte se s postgraduálním studiem mariologie na Locus Mariologicus, akademickým vzděláváním, které spojuje přísnou teologii, duchovní život a živou tradici církve.
Tento článek vychází z děl v knihovně Locus Mariologicus. Postgraduální studium mariologie vás zavede ke stejným zdrojům, ale s akademickým dohledem: Písmo, Otcové církve a Magistérium, od prvního dogmatu po současné otázky.
Marie vede křesťanskou poutní cestu svým vzorovým vírným a duchovním putováním. Hlubší toto mariánské učení, které osvětluje všechny Ježíšovy učedníky.
Biblická mariologie potvrzuje důvěryhodnost křesťanského zjevení. Marie v Písmu odhaluje jedinečnou teologickou soudržnost a hloubku. Zhluboka se nad tím zamyslete.
O principu mariánském odhaluje Marii jako ústavní postavu církve. Prozkoumáme její přítomnost u kříže a duchovní mateřství, které zakládá vznikající církev.
Skrze své skutky a pohledem na člověka stvořeného podle svého obrazu ukazuje Bůh svou blízkost ke svým stvořením a zasahuje, aby je nasměroval ke své slávě podle záměrů své božské moudrosti. Uznání Božího vniknutí do dějin znamená otevřít se, jako Marie, kontemplaci jeho tajemství a slávy: znamená hledat Boha nad všechno, být a žít pohlceni touto nevýslovnou přítomností, živit se z něj, být proniknuti jeho zářením, osvobodit se od otroctví hříchu, aby byli obaleni jeho lásky, která vítězí, vykupuje a zachraňuje, živit se poznáním Boha ve vnitřním světle Ducha Svatého.Otevřením se modlitbou k kontemplaci tajemství Boha, který se zjevuje ve svých úžasných dílech pod vlivem Svatého Ducha a s pomocí a podle příkladu Marie, je nezbytné, aby čtenář objevil s volným a pozorným srdcem pravou tvář Boha, který se zjevuje v lásce. V kontextu naší existence musí náš uctívání Boha vyzařovat silou a neustále se projevovat, aby jeho sláva zůstala vždy nejvyšším důvodem naší existence, jak to bylo u Matky Páně.Marie nás učí být volní ve svých volbách.Naše „ano“ Bohu, jako Marieino, vychází z podřízení jeho vůli, která pramení z celého našeho bytí jako maximální projev naší svobody podporované jeho milostí. Svoboda je ve skutečnosti jediný dar, který nám patří a je nedotknutelný: proto je to největší dar, který můžeme nabídnout Bohu, díky kterému se stává všemocným v nás. Toto úplné připojení k Bohu, jako Marieino svobodné „ano“, nás vkládá do jeho plánu lásky, na cestě rostoucí věrnosti, od plnosti k plnosti lásky.Proto je zdrojem naší štěstěny a naším prvním povinností jako stvoření neustálý a láskyplný hledání Boha. Ale Pán nás stvořil volnými a chce, abychom k němu šli s plnou svobodou. Ačkoli má absolutní iniciativu při stanovování a realizaci plánů spásy v určených časech, na různých úrovních a v mnohostranném projevu, vyzývá, jak učinil s Panna z Nazareta, lidskou osobu, aby svobodně přijala jeho slovo, svědčila o něm, ale především, a zejména ve svém mezilidském vztahu s člověkem, vyzývá každého, aby přijal a spolupracoval s jeho milostí, respektující důstojnost osoby, stvořené svobodné podle jeho obrazu a podobnosti. Odpověď svobody Bohu, jako se stalo s Marií, plně zahrnuje lidskou osobu, která je především volána, aby ve víře považovala za pravdivé vše, co Bůh zjevuje, a aby se ochotně podřídila jeho vůli v tom, co se zjevuje. Tato víra následně zahrnuje velkorysé otevření se Božskému lásce a jistou naději, že Bůh splní vše, co slíbil. V tomto vztahu svobodné stvoření a otevřenosti spasení a slávy Boha spočívá celé tajemství, které zahrnuje zodpovědného člověka a vkládá ho, jako Marii, do tajemství Trojice.Maria nás učí nést Ježíše v srdciOtevřít se, jako Marie, tajemství Božího zjevení v lásce znamená také patřit zcela a úplně Kristu. Samotná Svatá Písma nám učí, že v Kristu jsme se stali „účastníky bohové přírody“ (2Pt 1,4), že jsme „účastníky Krista“ (Žd 3,14), že „budeme žít s Kristem“ (Ř 6,8). Pavel o tom píše více než sedmdesátkrát. Sám Kristus se identifikuje s křesťany, když na cestě do Damašku zlobí Saula: „Saulo, Saulo, proč mě pronásleduješ?“ (Sk 9,4). Patříme zcela Kristu, protože „jsme v Kristu jako členy těla“ (1Kor 10,17; 12,12). Tvoříme tak jednotu, máme plnou účast na jeho činnosti a osudu. Jsme mystickým tělem Kristovým, tak reálným, že nás spojuje, inkorporuje nejen hlavou, ale i ostatními členy: „jsme v Kristu jako větve vína“ (J 15,5). Spojení a sdílení živé sudeční, sdílení plodnosti, které se odehrává na větvích a skrze víno.Příslušet-li Kristu, věřit v Něj a následovat Jeho cesty života, jak to udělala a učí Marie, znamená nechat se poučovat Nim a neustále se na Něj obracet, aby naše existence byla bohatá na svatost. To však s sebou nese, jako nevyhnutelný důsledek, svědčit o Něj a vyhlásit světu Jeho evangelium. Skutečný křesťan a celá církev nemohou zůstat v klidu, když od Krista obdrželi jasný mandát: „Jděte do celého světa.“ (Mt 28,19) Marie vyzývá křesťany, aby si uvědomili svou misijní vocaci, která spočívá v podpoře duchovní regenerace lidí, v tom, aby je učinili syny Božího v novém životě v Kristu. Oznamovat Krista, milovaného, vlastněného a následovaného, znamená také pozvat ostatní, aby se podíleli, znamená podporovat člověka, protože Bůh chce jeho spásu. Svědčit o Kristu a být Jeho učedníky znamená účinně přispívat k tomu, aby všichni lidé měli podíl na spáse, kterou si pro ně zasloužil Kristovou smrtí a vzkříšením. Poznání ukřižovaného a vzkříšeného Krista, skutečný křesťan je ten, který, když v Ním vstal, svědčí každému člověku, který potřebuje spásu, o své vítězství nad bolestnou poutí života, protože již nemůže zadržovat pro sebe transformující životní zkušenost, kterou prožil s Kristem, ale je nutno ji vyhlásit světu.Marie nás učí být poslušní DuchuZnalost Boha a skutečná následování Krista je možná pouze skrze aktivní a stálou práci Svatého Ducha, který nám umožňuje plně vstoupit do „božské rodiny“ a který v Marii vykonal první velké zázraky své milosti. Duch, jak říká svatý Pavel, nám odhaluje Ježíše a dává nám pocit otcovství ve vztahu k Otci: „Ti, kdo z Něj vzešli, jsou Božími dětmi,“ (Rom 8,14) a dále: „Dostali jsme Ducha adoptivního, kterým voláme: Otče,“ (Rom 8,15). Duch, který tak úžasně působil v Marii, působí i v nás, řídí naši činnost, podporuje naši slabost, modlí se v nás s nevýslovnými sténáními (Rom 8,26), učí nás naší vocaci jako členů Krista a vede nás na cestě k jednotě s Otcem v Kristu, uděluje nám milosti, které potřebujeme.Ačkoli nám Pán Bůh neukazuje svou božskou tvář, Duch svatý se nám zjevuje svou činností, jak to učinil již od početí Slova Božího, a je to osoba Svaté Trojice, která jako první vstupuje do naší duše, dotýká se našeho srdce, přebývá v nás a zavádí nás k Synu a Otci. Je to on, kdo oživuje celé naše duchovní bytí, je to tajemná hlas našeho svědomí, inspirátor našich myšlenek, dech a dýchání naší lásky, opora naší vůle na cestě ke spáse. Zůstává-li v nás jako nejmilostnější host duše, Duch svatý nás podněcuje, abychom se stále více přizpůsobovali v pocitech i činech lásce Ježíše, žití závazku, který Ježíš navrhl na Večeři Páně: „Milujte se navzájem, jak jsem vás miloval“ (J 15,5). Nová bytost vytvořená Duchem, jak se to stalo u Marie, je bytost, ve které láska plně vládne. Ve Duchu a s Duchem žije novou alianci, protože dobyta novostí života, miluje, věří a doufá, vzestupuje k Otci ve Duchu, nabízí se pro spásu světa, stává se, jak nám neustále ukazuje naše matka Marie, také otcem, bratrem, prostředníkem a utěšitelem pro všechny lidi.Maria nás učí být neustále naplněni láskou.Cesta člověka, který objeví a přiblíží se tajemství Boha, který se nechá animovat, vést a svatit Duchem svatým, který přijímá a následuje v dokonalém učednictví Ježíše, nemůže být jiná než vždy a pouze cesta lásky, protože to se naučil ve škole svého božského učitele. Slovo Boží, skrze které byly stvořeny všechny věci, které se samo stalo tělem, přišlo žít na zemi mezi lidmi, vstoupilo do dějin světa jako dokonalý člověk, oživilo je a shrnulo v sobě milující a bolestnou recreatí. Byl to on, kdo nám odhalil, že „Bůh je láska“ (J 4,8) a naučil nás, že láska je právě základním zákonem křesťanské dokonalosti a tedy i proměny světa. Cesta člověka, který se stává cestou Boha v Kristu, je proto pouze cesta lásky. Když se díváme na svého Mistra, křesťan vidí a chápe, že ačkoli byl králem z přírody i z povolání, nechtěl vládnout svou absolutní mocí stvořitele, ale pouze láskou, a prokázal to největším důkazem, když přijal utrpení a smrt za nás.Žít v lásce znamená, jak vidíme v Marii a v jejím jednání ve prospěch nás, plně se otevřít Bohu a skrze něj i ostatním. Vše toto nás spojuje s Bohem a s bratry a sestrami a má jako první živý prvek modlitbu, jako kontemplaci a akci, tedy modlitbu, která není abstraktní, ale vycházející z transformujícího dialogu s Bohem a z přijímání jeho slova, jak se stalo u Marie, která meditovala a uchovávala vše ve svém srdci, a pak se vrací k vlastní i cizí životu, aby ho obnovila a dala mu smysl.Modlitba, chápaná takto, je především chvála Bohu, dárci veškerého dobra a útěchy, je neustálá pozornost k záchraně ostatních, je naslouchání, je cítit se milovaným a nechat se milovat, je nechat Boha pracovat v nás, je nechat se vést jím, je stát se lidmi plnými tvořivosti, iniciativy a organizace k prospěchu bratrů a sester žijících po našem boku, je nechat se vést Pravdou, aby jsme vedli všechny k jednotě, záchraně a proměně světa.Žít v lásce, stále ponořeni do modlitby v přítomnosti Trojice, nás mění v nositele záchrany a radosti ve světě. Jako Marie, čistá průhlednost, skrze kterou se Bůh usmál na zemi, když poslal do světa svého Syna, zdroj radosti, i my bychom měli být nositeli té spásné radosti, která pramení z víry a z plného připojení k Bohu a vychází z čistého a svobodného srdce od hříchu, zdroje nekonečné smutku. Panna nás připomíná, že radost je možná pouze tehdy, když jsme osvobozeni od dusivého břemene našich hříchů, aby se dalo prostoru Duchu a aby v nás dozrály jeho plody svatosti a radosti. Spojení s Bohem a radost ve skutečnosti odpovídají. Jak se měníme a přecházíme ze otroctví hříchu k plné příslušnosti k Bohu, oblékáme se do radosti a zaléváme svět radostí, která nás proměňuje. Tato radost, která nás proměňuje, nachází v Kristu, v lásce Otce a v plnosti Ducha Svatého své živiny. Marie nás učí, že její být „všech radostí“, „všech svatostí“ a „všech milostí“ je plodem jejího úplného patřícího k Bohu, jeho následování Jeruzaléma za Kristem v utrpení a v modlitbě plné lásky, která se stává účastí na záchraně světa.Panna nás vyzývá, abychom se oblékli do svatebního oděvu, kterým můžeme být přijati k hostině radosti v nebeském království, kde je plně realizována a kde se napijeme samotného Boha, jediné pravé radosti.
Responses