Čas pro probuzení: Izajáš 2, Římanům 13 a bdělost v první neděli v období Adventu ano

Čas je již pro nás nastat z spánku. Římanům 13,11

První neděle v adventu v roce A otevírá nový liturgický rok třemi texty, které se setkávají v naléhavosti bdělosti. Izajáš 2,1-5 oznamuje, že v posledních dnech bude hora Pána zvednuta na vrchol všech hor, všechny národy k ní budou spěchat a Bůh mezi národy rozhodne: meče budou přetaveny na pluhy. Římanům 13,11-14 se oznamuje, že čas probuzení z spánku již nastal: noc pominula, den se blíží, je čas zbavit se děl temnoty a obléci se v Pána Ježíše Krista. Matouš 24,37-44 připomíná dny Noeho a nabádá k bdělosti: Syn člověka přijde jako zloděj v noci a nevíme den ani hodinu. Tyto tři texty popisují stejný pohyb toho, kdo spí a potřebuje se probudit, kdo žije v minulosti a musí se dívat do budoucnosti.

I. První čtení: Izajáš 2,1-5

Izajáš vidí v posledních dnech horu chrámu Pána zvednutou na vrchol všech hor a nad kopci (Izajáš 2,2). Všechny národy k ní budou spěchat a říkat: „Pojďme, vydejme se k horě Pána, k domu Boha Jakuba. Učí nás jeho cesty a chodíme po jeho stezkách“ (v.3). Z Siónu vyjde zákon a z Jeruzaléma slovo Hospodina. On mezi národy rozhodne a mnoha lidem poví: „Přetavte své meče na pluhy a své kopí na sekery“ (v.4). Národ nepozvedne meč proti národu a už se nenaučí válčit. A závěrečné pozvání: „Domu Jakuba, pojďte, chodíme ve světle Pána“ (v.5). Izajáš nepopisuje současnost, ale budoucnost, která již vyžaduje okamžitou odpověď. Obrázek hory je eschatologický: střed gravitace vesmíru se posune na horu Pána a národy, které se dnes válejí, jdou učit míru. Advent začíná tímto širokým pohledem: očekávaná příchod není jen soukromým aktem zbožnosti, ale transformací dějin.

II. Druhé čtení: Římanům 13,11-14

Pavel se obrací k Římanům s naléhavostí: „Věděte, co vyžaduje tento čas: je již čas se probudit ze spánku“ (Římanům 13,11a). Důvod: „Náš spásný cíl je nyní blíže, než když jsme uvěřili“ (v.11b). Čas se zkracuje: „Noc upadá a den se blíží“ (v.12a). Praktická odpověď je dvojí: „Odhoďme skutky temnoty a oblékejme se do zbraní světla“ (v.12b). Konkrétní chování: chovejme se slušně, jako ve dne, bez opilství a rozmarů, bez sporů a závisti (v.13). A základ: „Ale oblékejme se v Pána Ježíše Krista“ (v.14a). Metafora oblékání je křtná: křesťan, který „se obléká v Krista“, se stává tím, co obléká.

Pavel popisuje paradox Adventu: spása ještě nedosáhla své plnosti, ale správné chování je takové, jako by již přišla. Křesťan žije na prahu, na koni mezi nocí, která uplyne, a dnem, který přichází.III. Evangelium: Mt 24,37-44Ježíš používá obraz dnů Noemových k popisu příchodu Syna člověka. Před potopou jedli, pili, ženili se a rodili děti, dokud Noe nevstoupil do archy, a nic netušili, dokud nepřišla potopa a nevyvedla je všechny (Mt 24,38-39). Nezájem současníků Noe nebyl zlomyslností, ale rozptýleností, neschopností rozpoznat okamžik. Bude dva na poli: jeden bude vzat, druhý ponechán (v. 40). Dvě budou mlátit obilí: jedna bude vzata, druhá ponechána (v. 41). Rozlišení není zřejmé ani viditelné: oba jsou na poli, dělají stejnou práci. To, co je odlišuje, je vnitřní bdělost. „Vezměte tedy na vědomí: protože nevíte, v jaké hodině přichází váš Pán“ (v. 42). Obraz zloděje: kdyby pán domu věděl, v jaké hodině přijde zloděj, byl by bdělý (v. 43). „Proto také vy buďte připraveni, protože Syn člověka přijde v hodině, kdy to nečekáte“ (v. 44). Matouš staví Advent pod znamení nepředvídatelnosti: není to úzkost, která připravuje setkání, ale neustálá bdělost, která je postojem toho, kdo je vždy připraven.IV. Marie a bdělost v AdventuBdělost, kterou Matouš vyžaduje a kterou Římanům 13 formuluje jako „probuzení ze spánku“, má svůj nejdokonalejší ikon v Marii. Zjevení Pána v podobě Syna člověka v hodině, kterou nikdo nečekal, je momentem, kdy Marie, mladá žena z Nazareta, byla bdělá. Izajáš popisuje horu Hospodina, kam se shromažďují všechny národy: Marie, podle tradice otců, je živým Siónem, horou, na které přebývá Hospodin, který přišel do světa nejen v chrámu, ale v lidském těle. Liturgie Adventu ji chválí jako tu, která přijala Slovo dříve než kdokoliv jiný, jako začátek naplnění prorocké předtuchy Izajáše 2,14-20. Římanům 13 připomíná: „Oblečte se v Pána Ježíše Krista“. Marie Kristem oblekla lidskou přirozenost, ona, která ho tkala ve své těle, ona, která ho nosila devět měsíců. Advent je příprava na Vánoce, které ona prožila zevnitř. Každý, kdo čeká na příchod Pána, se od Marie učí, co je aktivní bdělost: ne úzkost, která se rozplyne při prvním náznaku zpoždění, ale klidná dostupnost toho, kdo říká „ať se stane“.