Výhodnost a dar: biblický slovník milosti, paulinská teologie a Lk 1,28

Slovní zásoba biblická o milosti prochází dvěma jazykovými vrstvami: hebrejská *ḥen* a *ḥesed* v Starém zákoně a řecká *cháris* a *kecharitōménē* v Novém zákoně. Semantická analýza těchto termínů představuje vstupní bránu k paulinské teologii a k exegéze Lk 1,28, pozdravu anděla Marii, která obsahuje nejsilnější výraz milosti v celém Písmu.

*Cháris* (χάρις): sémantika, použití a varianty v novozákonní řeči

Řecký termín pro „milost“ je *cháris* (cháris). Je to klíčové slovo paulinské a johanovské teologie, přeložené do portugalštiny jako „milost“, a zahrnuje velmi široký sémantický rozsah: božská bezplatná dárka, božská přízeň, krása přitahující, vděčnost za přijaté dobro. Z etymologického hlediska *cháris* označuje to, co vyvolává radost (*chará*), což je atraktivní, krásné, příjemné. V biblickém použití, zejména v Paulovi a Janovi, však termín získává teologickou náplň, která přesahuje jeho etymologii: označuje absolutně svobodnou a bezplatnou iniciativu Boha, s níž se s člověkem setkává v Kristu.

*Cháris* v Novém zákoně: nadpřirozená dárka Božího milosti v J 1,14-16 a 2Kor 12,9 a rozvětvené významy v novozákonním textu

Nejběžnější a nejpřesnější forma *cháris* v Novém zákoně vyjadřuje nadpřirozenou dárku Božího milosti člověku. Jan píše: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, plné milosti a pravdy […] Z jeho plnosti jsme přijímali milost za milost“ (J 1,14.16). Pavel zase přiznává: „Dostatečná je mi Boží milost, neboť síla se dokonale projevuje v slabosti“ (2Kor 12,9).Z tohoto jádra se *cháris* rozvětvuje v různých doplňujících znacích v novozákonním textu:– Milost nové křesťanské ekonomie: „Nejste pod zákonem, ale pod milostí“ (Ř 6,14). „Kdyby spravedlnost vycházela ze zákona, pak by Kristus zemřel zbytečně“ (Gl 2,21). – Vnější přízeň providence: „V tom spočívá milost: trpět nespravedlnost a snášet útrapy s vědomím Boží přítomnosti“ (1Pt 2,19). – Boží pomoc při poslání: „Pavel […] odešel, doporučený bratry do Boží milosti“ (Sk 15,40). – Božská přízeň sama o sobě, zdroj všech milostí: „Neboť nalezla jsi milost u Boha“ (L 1,30). „Dítě rostlo, sílilo a naplňovalo se moudrostí, a milost Boží s ním byla“ (L 2,40).Krása a přitažlivost: „Všichni o něm svědčili, divili se jeho slovům plným milosti, která z jeho úst vycházela“ (Lk 4,22). „Vaše řeč ať je vždy příjemná, ochucená solí“ (Kol 4,6).Vděčnost za obdržený dar: (*charin échin*, „dávat díky“, „být vděčný“) – uznání daru, který byl přijat jako odpověď na božské milosti.Jak je patrné, dva body prostupují všemi těmito významy: absolutní bezplatnost Boží, která dává bez očekávání něčeho na oplátku, a nezbytná lidská odpověď, která přijímá dar nebo ho odmítá.

Hebrejské *ḥen* v LXX a jeho sémantický přechod do řeckého *cháris*

V Starém zákoně neexistuje řecký *cháris* ve svém technickém novozákonním smyslu. Avšak v řecké verzi Sedmdesátin (LXX) je *cháris* používán k překladu hebrejského slova *ḥen*, které znamená půvab, přitažlivost, milost. Typickým výrazem je „nalezl milost v očích [něčího]“ (*māṣāʾ ḥen be-ʿênê*):– „Noe nalezl milost v očích Hospodina“ (Gen 6,8).«Nemus, Moyse, timere, quia gratiam meam in te posui» (Ex 33,17).Slovo *ḥen* je spojeno s verbem *ḥānan* (být příjemný, laskavý, milosrdný), které obvykle má za subjekt Boha: «Koho já ukážu svou milost, toho ukážu» (Ex 33,19). V tomto smyslu ukazuje božská milost v Starém zákoně na suverénní a bezplatnou iniciativu Boha, který se rozhodne komunikovat s člověkem ne na základě jeho zásluh, ale z vlastní milosti.V překladu Sedmadvacítky (*LXX*) slovo *cháris* také překládá *raḥămîm* (měkkost, milosrdenství), *rāṣôn* (milující láska) a někdy *ḥesed* (loajalita smlouvy). Avšak zatímco *éleos* (milosrdenství) byl přeložen především jako *misericórdia*, vyjadřující Boží věrnost i v případě, kdy Izrael je nevěrný, *cháris* a *éleos* patří do stejného sémantického horizontu božské bezplatnosti.

„*Kecharitōménē*“ (Lk 1,28): Nejvyšší vyjádření milosti v Písmu a jeho mariologický základ

Božská milost nachází v Marii svou nejdokonalejší a nejjedinečnější formu. Oslovení anděla, «Salve, plná milosti (kecharitōménē)» (Lk 1,28), používá dokonavý pasivní tvar: Marie není jen „obdařená“ v jednom okamžiku, ale nachází se v trvalém stavu, kdy je obdařena Bohem. Řecké dokonavé časy vyjadřují přítomný stav vyplývající z minulé akce: Marie je od počátku své existence a naprosto výjimečně obdařená. V tomto kontextu teologická tradice pochopila dogmatem Neposkvrněného početí, že milost, která naplňuje Marii, není jen jednorázová, ale je konstituující její osobu od prvního okamžiku jejího bytí.Pro hlubší prozkoumání vztahu mezi milostí a Marií v ekonomii spásy se doporučuje prostudovat encykliku *Redemptoris Mater* sv. Jana Pavla II.📖 Chceš se do toho pustit vážně? Znáš Postgraduální studium mariologie na Locusu – přísné akademické vzdělání pro teology, kněze, řeholníky a laiky. https://locusmariologicus.org/pos-graduacao-mariologia/

Časté otázky o milosti

Co je to milost?

O milosti a bezplatné pomoci, kterou nám Bůh dává – účast na jeho božském životě, která nás posvěcuje a činí z nás Boží děti.

Co znamená „plnost milosti“?

Překlad řeckého slova kecharitōménē (Lk 1,28), které je účastníkem označujícím plnou a trvalou milost – základ jedinečné svatosti Marie.

Jaký je rozdíl mezi milostí a přírodou?

Milost je nadpřirozená: není dlužena lidské přirozenosti, ale je dána zdarma Bohem, zvedající ji k společenství s Ním.