Srdce Panny Marie v Bibli

Procházení dobrého slovníku slov z posvátného písma upoutává pozornost na četnost figurativních výrazů, idiomatických frází, lidových výrazů a dokonce i přísloví, ve kterých je klíčovým pojmem slovo „srdce“. Koncept srdce zaujímá ústřední místo v náboženství, mystice a poezii všech národů.

V běžném jazyce lidí našeho času často spojujeme srdce a lásku, přičemž se podle hierarchie odstínů často upřednostňuje sentimentální a emocionální dimenze, zejména v kontextu ženského světa: srdce vyvolává především milostný život. Existují deníky srdce, případy srdce a srdce má důvody, které rozum nezná, jak by řekl Blaise Pascal. Mluvíme také o srdci jako o centrálním části něčeho: srdce noci, srdce zimy, srdce problému a podobně. Srdce tedy vyvolává mnoho významů.

Pokud se nyní podíváme na naši specifickou tématiku, vidíme, že v posledních desetiletích se uctívání Srdce Marie těší stejné popularitě jako Srdce Ježíše, navzdory pokroku v biblických studiích a některým projasňujícím zásahům církevní autority. Stále je rozšířený názor, že tyto uctívání jsou příliš sentimentální, s tendencí k intimitě a spíše teoretická. Někteří se také cítí nepříjemně kvůli pokračujícím teologicky sporným řečím o „opravě“ a různým „slibům“ spojeným s těmito uctíváními. Z toho usuzujeme na potřebu nejprve objasnit, co rozumíme pojmu „srdce“, když mluvíme o Neposkvrněném Srdci Marie.

Srdce Marie v Bibli: hebrejské lēb/lēbāb a biblická uctívání Neposkvrněného Srdce

Srdce v Bibli je bohatým teologickým symbolem s mnoha významy. V Starém zákoně jsou slova lēb a lēbāb symbolem vnitřního života člověka a jeho různých pocitů.

Pro hebrejskou kulturu představuje lēb střed duchovní života, vnitřní podstatu člověka:

odvaha:

„Srdce se mu vzepřelo na cestách Hospodina a ještě více odřízlo vrcholy a lesy Judy.“(2Kr 17,6.)

Radost:

„Protože nesloužili Hospodinu s radostí a dobrým srdcem, v hojnosti, v níž jste žili.“(Dt 28,47)

Bolest:

„Mé vnitřnosti, mé vnitřnosti! Trápím se! Ach, mé srdce bije, nemůžu mlčet! Slyším zvuk trub a zvuk bitvy!“(Jr 4,19)

Láska:

„Přišel pak k Davidovi posel s tímto slovem: ‚Srdce všech Izraelitů je s Absalomem.‘“(2Sm 15,13)

Zlost:

„Aby se pomstitel krve nedotkl vraha, když se jeho srdce vzpírá a udeří ho vzdálenost, a on mu vezme život. Protože není vinen o smrt, nenechal ho nenávidět dříve.“(Dt 19,6)

Nesnášenlivost:

„Moji služebníci budou zpívat z radosti ve svém srdci, ale ty budeš plakat s bolestným srdcem, budeš řvát v zoufalství.“(Is 65,14)

Srdce je zdrojem rozumu a poznání:

„Naplním tvé přání. Daruji ti tak moudré a rozvážné srdce, jaké se nikdy předtím nenarodilo a ani se po tobě nenarodí.“(1Kr 3,12)

Ale také může být zdrojem nerozvážnosti a špatných myšlenek:

„Čistá řeč je stříbro, ale srdce zkažených lidí je bezcenné.“(Př 10,20)

Z tohoto srdce pak vychází touha po práci:

«Moisés povolal Beseleel, Ooliab a všechny moudré muže, které Hospodin obdařil rozumem, všechny, kdo byli poháněni svým srdcem k vykonání tohoto díla»(Ex 36,2)S plánováním a touhou:

«i když se tak nemyslí, ani to srdce tak neplánuje. Ba naopak, srdce se snaží zničit a vykořenit mnohé národy»

(Iz 10,7)Srdce však v Starém zákoně více než individuální funkce označuje člověka se všemi jeho impulzy. Nakonec člověka v jeho celistvosti, celou osobnost. Tak například v Žalmech:

• «Není-liž chudí sytí a chvály Hospodina ti, kdo ho hledají? Jejich srdce a duše budou žít navěky» (Ž 21,27).
• «Mé srdce a má duše se mohou oslabit, ale skála mého srdce a dědictví mé věčné je Bůh» (Ž 72,26).
• «Mé oslabené srdce touží po chrámech Hospodina, má duše touží po živém Bohu» (Ž 84,3).

V srdci se tedy člověk staví před Boha, v víře:

«Poslouchejte mě, vy, kdo znáte spravedlnost, lid můj, jehož je v srdci má nauka; nebojte se výsměchu lidí, nebuďte zahanbeni jejich hanou»

(Iz 51,7)jako i v tvrdnutí:

«Hospodin řekl: Tento lid ke mně přichází jen slovem a ctí mě jen zvykem, zatímco jejich srdce je daleko ode mě a uctívání, které mi přinášejí, je jen zvykem»

(Iz 29,13)Odvrácení od Boha a tvrdnutí srdce překonává konverzí k Bohu, která se odehrává v srdci:

«Bože, stvoř mi čisté srdce a obnov mi ducha. […] Můj obětování, Hospodine, je pokorné srdce, pokorná duše, kterou neodsuzuješ»

(Ž 51,12.19)

V Novém zákoně odpovídá použití slova kardía pojetí z Starého zákona. Skutečnost, že myšlenka srdce jako sídla vnitřní života, nejhlubšího jádra osoby, kde Bůh odhaluje sám sebe člověku, je v Novém zákoně vyjádřena jasněji než ve Starém zákoně. Dále je třeba si všimnout v Novém zákoně blízkosti mezi pojmy kardía a noûs, což znamená rozum či mysl. Srdce a mysl jsou pojmy, které mohou být v paralelě:

„Protož jejich rozum byl ještě zamlcen, a když i nyní čtou Starý zákon, tento závoj zůstává nad nimi, dokud se neotevře tváří v tvář Kristu.“

(2Kor 3,14)

nebo se mohou opakovat jako synonyma:

„A mír Boží, který přesahuje veškerý rozum, bude chránit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.“

(Fil 4,7)

Slovo noûs zdůrazňuje kardía aspekt poznání, poznání. Můžeme tedy uzavřít, že jak ve Starém, tak i v Novém zákoně je srdce místem, kde člověk nachází Boha, setkání, které se stává plně aktivní v srdci Božího Syna.

Když hovoříme výslovně o srdci Marie:

„Marie si všechny tyto věci uchovávala v srdci.“

(Lk 2,19)

a

„matka všechno to v srdci přemítala.“

(Lk 2,51).

Slova zachovat a meditovat překládají dva řecké termíny, které znamenají respektive: zachovat a shromáždit (symballō), shromáždit a meditovat (diatēreō). V souladu s těmito dvěma kontexty tedy znamená, že Marie, čtením Písma, které předpovědělo to, co zažila, si vzpomněla na všechny ty slova: ne jen na události, ale na realitu. Četla proroctví. Viděla některé z nich se naplňovat před svými očima. A nyní, hluboko ve své vědomosti a srdci, porovnává události.

Když mluvíme o Srdci Marie, máme na mysli biblický význam. Jak jsme viděli, srdce v jazyce Svaté knihy znamená celistvost lidské osoby, na rozdíl od individuálních schopností a okamžiků vlastní osoby. Srdce Marie znamená její jedinečnou vnitřní podstatu. Střed lidské existence, místo, kde se setkávají rozum, vůle, nálada a citlivost. Jen ve srdci člověk nachází jednotu a vnitřní směr mysli a srdce, vůle a citlivosti.

Duchovní tradice církve zdůrazňuje […] srdce v biblickém smyslu ‘hloubky bytí’, kde osoba rozhoduje nebo ne o Bohu (Katechismus katolické církve 368). Srdce je tedy nedělitelná duše, s níž Marie milovala Boha a své bratry a věnovala se zcela dílu spásy Syna. Devotivita k Neposkvrněnému Srdci Marie je tedy způsobem, jak přistupovat k této postavě srdce, v níž se fiat, Ať se stane tvá vůle Otce našeho, stává centrálním informujícím prvkem celé existence.

Pro hlubší studium biblické teologie Srdce Marie a devotivitu k Neposkvrněnému Srdci, si přečtěte apoštolskou exortaci Marialis Cultus od Pavla VI.

Doporučené studium: prozkoumejte mariologii, teologii marianou, marianí objevy a postgraduální studium mariologie.

Postgraduální studium mariologie

Chcete-li prohloubit své vzdělání v mariologii, seznamte se s postgraduálním studiem mariologie na Locus Mariologicus – akademickým vzděláváním, které spojuje přísný teologický důraz, duchovní život a živou tradici církve.

Zaregistrujte se nebo se dozvíte více →

Chcete se skutečně věnovat mariologii?

Tento článek vychází z děl v knihovně Locus Mariologicus. Postgraduální studium mariologie vás zavede ke stejným zdrojům s akademickým dohledem: Písmo, Otcové církve a Magistérium, od prvního dogmatu po současné otázky.

Zjistěte více o postgraduálním studiu mariologie