Prostřednictví Panny Marie: Druhá část

Prostřednictví Panny Marie: Druhá část teologické reflexe

Panna Maria jako prostřednice všech milostí v Kristu a Duchu Svatém

Při zkoumání patristiky a obecně mariánské zbožnosti si uvědomujeme, že Maria je obvykle vnímána spíše ve vztahu k lidem a k Bohu, než jako sama o sobě. Skutečná zkušenost blízkosti Panny v těžkostech lidí a účinnost její intervence vedly k vzniku doktríny zprostředkování Mariina. Příběh svateb v Káně (Jan 2,1-12), kde Maria prosí Syna, aby vykonal první zázrak proměny vody ve víno, byl pro církev evangelickým potvrzením účinnosti Mariina zprostředkování. Již ve 3. století se objevuje modlitba Sub Tuum Praesidium, ve které křesťanská komunita v Egyptě, čelící pronásledování, žádá o osvobození od nebezpečí. Otcové církve interpretují zkušenost věřících tím, že Marii přičítají titul Zprostředkovatelky, jak dokládá například Romano z Melody (6. století), který na rty Marie položil výmluvné prohlášení:

«Přišla jsem do světa, abych obrátila království bolesti. Já, plná milosti […] zastavte pak slzy: přijměte mě jako svou zprostředkyni u toho, kdo se zrodil ze mě, protože zdroj radosti je sám Bůh, který byl zrozen v věčnosti. Nepřivídejte se ještě více. Odstraňte veškerou úzkost: jdu k němu, plná milosti»

V rámci stejného kontextu nacházíme také Germána z Konstantinopole (m. 733), který tvrdí, že Marie „byla zprostředkovatelkou především díky svému nadpřirozenému porodu a nyní prostřednictvím své materské pomoci“, a Andréa z Krety (m. 740), který představuje Panna Marii jako zprostředkovatelku mezi božskou majestátností a lidskou hmotou, jakož i mezi zákonem a milostí.Ve středověku se objevuje nový literární žánr, *miracula*, sbírky mariánských zázraků. V galicko-portugálském jazyce jsou příkladem *Cantigas de Santa Maria* krále Afonsa X. Moudrého (1221–1284), které hluboce ovlivňují vnímání přítomnosti Panny Marie a její mocné zprostředkování. Titul *mediatrix* se objevuje v proslulé *Legendě Theofila*, vyprávění o vikáři biskupa, který uzavírá s ďáblem smlouvu o získání poct a majetku a podepisuje smlouvu (*chirograf*). Marie se mu zjeví a jeho chování zkritizuje. Teófilo se k ní obrací s důvěrnou modlitbou, aby ho zachránila. O tři dny později se Marie opět zjeví a vrátí mu *chirograf*, který byl Satanovi odebrán, a to před všemi lidmi. Z tohoto vyprávění je zřejmé, že středověcí autoři vnímali Pannu Marii jako zprostředkovatelku. Není proto překvapivé, že sv. Bernard z Clairvaux odkazuje na zvěstování anděla, kdy Marie: „bývala již naplněna Duchem Svatým […] pro příchod stejného Ducha se stala pro nás plně dárkyní (pro nás *nobis superplena e supereffluens*) tak, aby všichni mohli přijímat z takové plnosti.“ Svatý z Clairvalu pak zavádí pojem *mediatio apud Christum* (zprostředkování skrze Krista), což vyvolalo četné komentáře v rámci luteránské reformy.V moderní době se doktrína Panny Marie jako zprostředkovatelky diskutovala na Druhém vatikánském koncilu, což vedlo k dlouhým a vášnivým debatám. To ilustruje potřebu vyvážit a objasnit katolickou doktrínu v této oblasti, aniž by se uchylovala k nepodloženým abstraktním metodám. Koncil nepřijal výraz „zprostředkovatelka všech milostí“, který byl Marií připisován, protože vytváří nejasnost s jedinečnou zprostředkovatelskou rolí Krista a protože se dostává do teologické diskuse s nekompatibilními pozicemi. V tomto smyslu platí pravidlo rozvážnosti a používání výrazů vyjadřujících stejnou realitu, jako je *mnohonásobné zprostředkování* a *matřská láska*. Proto může církev oslovovat Marii titulem advokátky, pomocnice, ochrany, zprostředkovatelky [Mediatrix] (viz *Lumen Gentium*, dokument Vatikánu).

62), neboť jedinečné zprostředkování Spasitele nevylučuje, ale podněcuje stvoření k různorodé spolupráci s jediným zdrojem. Z tohoto důvodu uznáváme s jednotou v celém katolickém světě, jako plná Božích darů, Marii jako Nši paní Gratí.

Díky milosti

Středobodem Bible je milost, chápaná jako Boží milosrdná a bezplatná laskavost, která prostupuje Testamenty až se stane Evangeliem milosti. Odhalení Boží lásky ke stvoření, aby mohli účastnit na trojické životě, je nejvyšším darem, který Bůh uděluje svým stvořením. Je to láska, kterou Bůh přináší stvoření a která se vplétá do životů věřících, přetéká a ponořuje celé stvoření.

Bohužel historie ne vždy správně chápala evangelium a často se milost zpersonifikovala, kvantifikovala namísto kvalifikace. Taková představa, jako je bernardýnský vodovod, který popisuje Marii jako hlavu Kristovu, z níž proudí milosti věřícím, již dnes nelze v mariologii a v terminologické vědomosti prosazovat. Tato představa se snažila ve víře upřímně vyjádřit teózi, dialogický událost, živý vztah humanizace mezi Stvořitelem a stvořením.

Milost jako dialogický událost

Když nahlížíme do rozsahu Svaté Písme od Genesis po Apokalypsu, uvědomujeme si, že nejedná se o text, který by hovořil o Bohu specificky, ale představuje dialog mezi Bohem a člověkem v průběhu tisíciletí, od Adama přes Marii až po svatební hostinu Beránka v nebeském Jeruzalémě. V tomto kontextu, když mluvíme o milosti, odkazujeme na událost spojenou s vtělením Slova v Marii, kdy se Bůh stává s námi v plnosti času a my přijímáme milost nad milost (Jan 1,16). Milost je tedy prostorem dialogu mezi Bohem a člověkem, neboť zahrnuje bezplatný dar lásky, který Bůh dává, a odpověď člověka toužbou po stejné lásce. Je to Evangelium milosti. Milost tedy nemůže zničit přirozenost člověka, neboť by to znamenalo zmaření jeho svobodné odpovědi, ale spíše probouzí odpověď. Ve skutečnosti milost Boží působí skrze působení Svatého Ducha jako vnitřní pohyb, který probouzí osobu a vede ji na cestu. Bůh jako iniciátor stvoření, ale nejedná se o dar, který by blokoval cestu k svobodě člověka. Bezplatnost milosti neumožňuje utíkat od světa, jak bylo mylně chápáno v minulosti. Milost jako vztah zahrnuje osobu, která ji má přijmout, aby se stala skutečným darem, neboť je to osobní setkání mezi Bohem, v události Krista jako spásného slova Otce, a člověkem, který v souladu s darem ho vrací (parabola o talentu). Neindikujeme okamžiky, ale dlouhý vzdělávací proces, ve kterém je člověk vrácen k původnímu pravdivému stavu skrze vtělení Slova až k tomu, aby Bůh byl ve všem (1 Kor 15,28).Pro hlubší prozkoumání tématu zprostředkování Marie si přečtěte encykliku Redemptoris Mater sv. Jana Pavla II., která se zabývá mateřskou mediací Marie v tajemství Krista a církve.Doporučené studium: prozkoumejte Mariologii, teologii mariánskou, mariánské zjevení a postgraduální studium Mariologie.