Volání Marie: víra jako odpověď na slovo

Co je to Mariaina volání?

Pod tímto termínem chápeme akt, kterým Bůh volá Marii, aby její život a její osoba byly zcela dány do jeho lásky. Tento volání neznamená zrušení svobody, vůle a inteligence Marie, tedy její osobnosti, ale spíše hlubokou restrukturalizaci celého jejího života.Osobnost Marie je svobodná sebeurčení, ale je udržována svobodně k dispozici trojice milosti. Její lidský svět, její tělo a city se neruší ani nenahradily, ale jsou vnitřně oživeny, aby mohly vyhlásit a projevit její souhlas s vůlí Boha, absolutní a nepodmíněný i tam, kde není plně si vědoma toho, co ji čeká. Její “tady jsem” je jistě předcházeno a oživeno dílem Ducha, který ji posiluje pro jedinečnou mateřství, ale stále zůstává vyjádřením její svobodné osobnosti. Její “amen” vůči “sím” Boha v Kristu je jedinečné a zároveň slouží jako vzor pro každého učedníka a pro život církve.Pro hlubší pochopení tohoto souladu Marie s vůlí Boha můžeme vycházet z textu o Zvěstování v Lukášově evangeliu 1,26-38. V tomto vyprávění není nic, co by naznačovalo, že se jedná o jednoduchou nabídku. Ve skutečnosti se jedná o oznámení božského dekretu, který, jako takový, nemůže být zrušen. Stejně jako v podobných pasážích, jako je Saraův úsměv nebo Zachariášova nevíra, nevedla nevíra rozhovorce k zrušení Božích slibů, ale k jejich potvrzení, protože, jak také připomíná Lukášovo evangelium, pro Boha není nic nemožné.Navíc, celá historie spásy je realizována Bohem navzdory nevěrnosti lidu. V tomto případě je však Marie jako model pro chování vyobrazena Abrahamem, tím, kdo věřil v Boha.Co se týče Abrahama, víra se také projevuje pro Marii v existenciálním smyslu těch, kteří důvěřují zcela a svobodně Bohu.Dei Verbum (Koncilní dokument o Písmu svatém)5. Na 2. Vatikánské koncilu se uvádí:> „Bůh, který zjevuje, si zaslouží poslušnost víry. (Rom 16,26; srov. Rom 1,5; 2Kor 10,5-6). Vírou člověk dává Bohu, zjeviteli, plnou a svobodnou poslušnost, nabízí „Bohu zjeviteli plnou pokoru rozumu a vůle“ a dobrovolně souhlasí s jeho zjevením. Aby tato víra mohla být přijata, je zapotřebí předchozí a současná pomoc božské milosti a vnitřní pomoc Ducha svatého, který zvedá a mění srdce, otevírá oči rozumu a dává „všemu měkkost přijímat a věřit pravdě“. Aby porozumění zjevení bylo stále hlubší, Duch svatý neustále posiluje víru svými dary.“O několik desítek let později, téměř jako komentář k tomuto textu, se v encyklikě Redemptoris Mater sv. Jana Pavla II. píše, že Maria:> „reagovala celým svým ženským bytím a v této víře spočívala dokonalá spolupráce s Boží milostí, která předchází a pomáhá, a dokonalá ochota k jednání svatého Ducha. Víra je totiž kontakt s tajemstvím Boha; Maria je neustále, denně v kontaktu s tajemným Bohem, který se stal člověkem.“Maria v Ecce ancilla, tedy „Zde služka“, staví své „fiat mihi“ (dávám se ti) na základ. Maria nepozoruje jen to, co se děje, ale nabízí svou vůli, svůj souhlas a svou osobní pozici do služby této události. „Fiat mihi“ drží v centru Boží jednání a přijímá roli společníka: nechá se stát tím, co Bůh v ní chce.Skutečnost, že mariánská víra je zde odpovědí na božskou samo-komunikaci, která zakládá celou spásnou historii lidstva, vede k tomu, že víra Marie hraje roli globální předzvědi lidské svobodné odpovědi. To je něco, co patristická tradice rozvinula paralelou Eva-Maria: jako Eva přinesla smrt, Maria přinesla život, natolik, že Irénius hovoří o Marii jako o „zprostředkovatelce života“.«a příčina spásy pro sebe i pro celý lidský rod».Ačkoli filozofie dosud jasně nevyjasnila vztah mezi nenahraditelnou individuální svobodou a solidaritou v komunitním životě, Písmo učí, že:>

“Všichni umírají v Adamovi, všichni budou oživeni v Kristu” (1 Kor 15,22).

V kontextu plného zapojení Marie do tajemství Slova vtěleného byl její úkol uskutečnit první a rozhodující setkání Kristovy milosti s lidstvem. Od té doby bude setkání Kristovy milosti s lidstvem vždy mít strukturu syntézy milosti a víry v souladu s odevzdáním vlastního života do rukou Boha.Milost Kristova je tam, kde je «plnost božství» (Kol 2,9). Proto neexistuje jiný způsob účasti na této milosti než odevzdáním života vírou do rukou Boha v Ježíši. Bod, kde je tato vědomost nejzřetelnější, je Magnificat.Tento zpěv ve skutečnosti oslavuje radost Panny Marie, jak z důvodu vědomí, že Bůh pohlédl na pokoru své služebnice a vykonal v ní velké věci, tak i díky jistotě, že od této chvíle ji všechny generace budou nazývat požehnanou.

Pokud bychom měli doplnit vyprávění o mateřství Panny Marie, neměli bychom opomenout zásahy Simeona, spravedlivého a bojího se Boha muže, který očekával útěchu Izraele, a prorokyně Anny. Význam jejich zásahů spočívá v tom, že tento Syn není pro matku, ale pro dílo, které otec chce vykonat k prospěchu lidstva. Souběžně je osud Marie označen jako odevzdání se poslání Syna a jedinečným okamžikům. Takto máme v Marii představitelku církve a lidstva: neboť Maria představovala všechny lidi, byl obětní akt vykoupení univerzální a dokonalý pro celé lidstvo, protože jim plně patří.

Vztah mezi Kristem, Marií a lidstvem lze vyjádřit pojmem představitelství, kategorie, která spojuje tajemství toho Jediného s spásou mnoha a vztahuje tajemství Krista k funkci církve. V jeho poslání je Kristus představitelem Boha pro lidstvo a představitelem lidstva pro Boha. Zatímco použití christologického pojmu představitelství je poměrně rozšířené, použití mariologického tohoto pojmu je téměř neznámé. Maria je představitelkou Krista pro lidstvo a je představitelkou lidstva pro Krista. Matka Slova je typem a modelovým příkladem této nové lidské skupiny, která je církev, a v tomto smyslu nachází dílo Krista své naplnění.

Je třeba mít na paměti, že Maria se nepodílí na vzniku milosti, ale na jejím sdělení a že její představitelství církve nám umožňuje přemýšlet o sdělení milosti. Církev má plnost prostředků milosti v tom smyslu, že tajemství církve se vztahuje k dialogu lásky a víry, který Bůh vede s Marií, nikoli k primárně institucionální logice. Pokud tedy vezmeme v úvahu, že představitelství rozvíjelo téma sociální solidarity přechodem od substituční dynamiky (místo) k participativní dynamice (ve prospěch), pak je nepopiratelné, že zástupce vykonává svou funkci nejen osvobozením ostatních od poslání, ale zapojením je do své cesty předem.

Plnost lásky, která se projevuje opuštěním sebe sama pro Otce a dáním se bratrům, představuje cestu, kterou Ježíš prochází a předepisuje všem svým učedníkům. Jeho milost, která přesahuje viditelné hranice církve, se šíří do srdcí všech *semen Slova* a přináší hodnoty království, což umožňuje církvi uznat, že> „Bůh neupřednostňuje lidi, ale přijímá ty, kteří se ho bojí a praktikují spravedlnost, bez ohledu na národ, kterému patří.“Pokud zde existuje způsob jednání milostí, je to v dokumentu *Gaudium et Spes*, který je dostupný na adrese Vatikánské rady II: Gaudium et Spes.

22. Uznáváme, že toto je způsob, jakým Duch používá, aby „vstupoval do kontaktu s paschálním tajemstvím způsobem, jakým Bůh zná“, a že v něm existuje „mystická souvislost s církví“. Neměli bychom tedy uvažovat, že zde není také mystická mariánská schopnost předvídat tajemství Krista a komunikovat jeho milost? Toto je téma, které čeká na prozkoumání. Jaká je povaha této mystické souvislosti s církví a její mariánská předtucha? Jaké to otevírá možnosti víry a lásky? Jakou kapacitu nám poskytuje, abychom mohli být v přítomnosti Krista (viz Mt 25, 40.45) jako ti, kdo ho v lidské bratrské lásce poznávají?**

V každém případě, když činíme Marii představitelkou nové lidské rodiny, nezbavujeme nikoho závazku víry a lásky. Jediná komunita s vírou a láskou Marie, která se zase spojuje s Kristem, umožňuje našemu životu dát mu smysl. V Marii lidé nejsou nahrazeni, ale jsou postaveni před svou povinnost být. Ve svém vztahu s Kristem Maria nejen že vytváří prostor pro Syna, ale také předvídá odpověď lidstva na jeho milost. Proto její oddanost Kristu nemá pouze dočasnou reprezentativní hodnotu, ale jako účastnice křesťanského události nás zavádí do události spásy a její plnosti. V Marii se tedy překonává každá konečnost stvoření v protikladu s nekonečností Boha: její oddanost Synu zahrnuje trasu plné shody s Ním. Na jejím obličeji září víra a láska, které osvětlují její jedinečnou mateřskou roli, rozšiřující se na celou církev a lidstvo.

Pro hlubší zamyšlení nad volbou Marie a její vírou v Boží slovo se podívejte na encykliku Redemptoris Mater papeže Jana Pavla II., která osvětluje fiat Marie jako vzorovou odpověď víry na Boží volání.

Pokračujte ve studiu: prozkoumejte mariologii, teologii marianou, mariánské zjevení a postgraduální studium mariologie.