Smysl svátku Matky církve

V projevu papea Pavla VI., na Závěrečné zasedání třetího zasedání Druhého vatikánského koncilu (21. listopadu 1964).Titul Matka církve, vážení bratři, je jistě dobře známý zbožnosti křesťanů. Spíše naopak, věřící i celá církev rádi oslovují Marii především tímto titulem Matky. Toto jméno se bezpochyby vztahuje k pravé úctě k Marii, neboť je pevně zakotveno v důstojnosti, kterou Maria získala jako Matka Slova Božího ztělesněného.Skutečnost, že božská mateřství je příčinou, proč má Maria jedinečný vztah s Kristem a je přítomna v Božím spáse lidstva vykonávaném Kristem, znamená, že v mateřství božském přetrvávají i vztahy mezi Marií a církví. Maria jako Matka Kristova, který se v jejím lůně ztělesnil a spojil svou lidskou přirozenost s jeho Tělem mystickým, které je církev, musí být považována i za Matku všech věřících a pastýřů, tedy církve.Z tohoto důvodu, i když jsme nezasloužení a slabí, obracíme se k ní s důvěrou a plnou láskou. Ona, která nám jednoho dne dala Ježíše, zdroj nadpřirozené milosti, nemůže nechat církev bez své materské péče, obzvláště v době, kdy Panna Kristova se snaží s ještě větším úsilím vykonat svou spásnou misi.Naše důvěra je posílená úzkým spojením mezi naší nebeskou Matkou a lidstvem. I když byla obohacena Bohem o velmi velkorysé a úžasné dary, aby se stala Matkou hodnou Slova ztělesněného, je Maria blízko nám. Stejně jako my je také dcerou Adama, naší společnou lidskou sestrou. Díky budoucím zásluhám Krista byla imunní vůči původnímu hříchu, ale k Božím darům, které obdržela, přidala osobně příklad své dokonalé víry, zasloužila si tak chválu z evangelia: „Blahoslavená, která věří.“V této smrtelné existenci ztělesnil dokonalou formu učedníka Krista, byl zrcadlem všech ctností a v svém postoji plně odrážel ty požehnané stavy, které vyhlásil Ježíš Kristus, takže celá církev může od Panny Matky Boží přijímat příklad, jakým má být dokonale napodobován Kristus.

Po těchto slovech Pavla VI můžeme dodat, že Neposkvrněné početí představuje Marii jako základ církve. Maternita, jako Matka Krista a Matky církve, která byla již od svého početí plně naplněna milostí, vstupuje v okamžiku své mateřství do ještě živějšího styku s pramenem, z něhož již tajně čerpala. Církev, již částečně a neviditelně ustavená s Neposkvrněným početím, nachází v tomto bodě živější základ. Ježíš a Marie nejsou jen společenstvím matky a syna, ale společenstvím Spasitele Boha a vykoupené lidskosti. A je božská vůle, aby všichni lidé byli povoláni k této incorporaci. Jako Matka Krista, hlavy mystického těla, získává Marie zvláštní vztah ke všem členům tohoto těla. Stává se jejich Matkou radikálně.

Vždy panna Marie, kterou uctíváme jako Matku Krista a Matku církve, představuje nový titul v dokumentech církevní autority. Kapitola VIII dokumentu *Lumen Gentium* záměrně tento titul vynechala. Zjevně se jednalo o upřesnění přesného pohledu, podle kterého lze Marii tento titul přičítat, neboť se jedná o metaforické použití. Pokud se jedná o církev jako celek, obraz je přesný. Pokud však jde o církev jako komunitu předcházející jednotlivcům, pak je církev Matkou. Marie je v tomto kontextu pouze figurou.Tento titul byl slavnostně vyhlášen Pavlem VI. 21. prosince 1964 v závěrečné řeči třetího zasedání Druhého vatikánského koncilu: „Marie, jako Matka Krista, je také Matkou věřících a všech pastýřů, tedy církve.“ O osm let později, 8. prosince 1975, v desátém výročí ukončení koncilu, potvrdil: „Pokud je Marie skutečně Matkou Krista podle masa a Kristus je hlavou církve, jejího mystického těla, pak je Marie duchovně Matkou tohoto těla, ke kterému sama patří na vynikající úrovni jako dcera a sestra.“Pavel VI. vycházel z úvahy o organické jednotě mystického těla Krista: Marie, porodivší hlavu, v jistém smyslu porodila i všechny členy. Tato doktrína je již přítomna i v kázáních otců.Sv. Augustin ji vyjadřuje takto: „Je skutečně Matkou členů (Krista), protože spolupracovala s láskou na narození věřících v církvi, kteří jsou členy tohoto těla“ (*De Sancta Virginitate*, PL 40, 339).Sv. Leon vyjadřuje stejnou doktrínu: „Rozdání Krista je počátkem křesťanského lidu, narození hlavy je také narozením těla.“*Lumen Gentium*, ačkoli Marii tomuto titulu přímo neposkytuje, jej nepřímo potvrzuje, když hovoří o její mateřství v souvislosti s milostí: „Při početí Krista, při jeho generování, při jeho výživě spolupracovala na obnově nadpřirozeného života duší. Proto byla Matkou pro nás v řádu milosti.“Tato vize mariánského tajemství je přítomna v „…“

Dceřa Siónu, v níž Pán stojí uprostřed, je Marie, která je obrazem a počátkem církve symbolizovanou tou Jeruzalémem, v níž Pán stojí. Z tohoto pohledu je Matka Ježíše předobrazem města Jeruzaléma, duchovního hlavního města všech věřících. Každý může říci, obracejíc se k Jeruzalému: Všechny mé prameny jsou v tobě. A o každém lze říci: Tento člověk se zde narodil. Stejně jako v Jeruzalémě, centru historických děl Boha, může každý věřící prohlásit o Marii to samé.

Poslední aspekt vztahu Marie-církev. Zažíváme její intercesí, neboť skrze ni přijímáme Zdroj života. Druhý vatikánský koncil také uvádí: Tato mateřství Marie v ekonomii milosti trvá nepřetržitě od jejího souhlasu při Zvěstování, který věrně dodržovala až na kříži, až po věčné dokončení všech vybraných. Ve skutečnosti, po svém povýšení k nebi, neukončila tuto spásnou misi, ale svou mnohostrannou intercesí nadále získává pro nás dary věčného spásy. Skutečnost, že se Verba ztělesněný a Spasitel liší od stvoření, nebrání tomu, aby jeho kněžství bylo účastněno různými způsoby služebníky a věřícími, stejně jako Boží milost, která je jedna, se rozprostírá rozmanitým způsobem mezi stvořeními. Stejně tak jedinečná zprostředkování Spasitele nevylučuje, nýbrž vyvolává různé spolupráce stvoření, které se podílejí na této jediné zdroji. (Lumen gentium 62).

Všechna modlitba církve, která prosí Marii, se odvolává na její mateřství, získané narozením Zdroje života. Každá modlitba žádá o její neustálou matkou pomoc. V tradici církve existuje hymna, která má velmi specifickou větu, která může osvětlit cestu k poznání Marie jako Matky církve: Ave Maris Stella, která říká: Ukáž se jako matka, připomínající všem cestám, jak se může každý stát sestrou a matkou svého Syna.

Čtěme:

Ave Maris Stella, Dei Mater alma, Atque semper Virgo, Félix cæli porta.	Ave, hvězda moře, Bohorodná Matka, která jsi vždy panenství, sladká brána nebe.
Sumens illud Ave Gabrielis ore, Funda nos in pace, Mutans Hevæ nomen.	Přijímáš to Ave z úst Gabriela, ukotvi nás v míru, mění jméno strachu.
Solve vincla reis, Profer lumen cæcis, Mala mostra pelle, Bona cuncta posce.	Rozvázat pouta králů, přinášet světlo těm, kdo jsou ve tmě, ukaž dobré, žádat vše dobré.

Uvolni pouta hříšníků, zasviť slepým, odpuzuj všechny zlé a získej pro nás všechny dobro.
Monstra se jako matka, proti našim modlitbám se postav, který jsi se zrodil pro nás, ať je tvým Synem.	Ukázat, že jsi naše matka: Pro Tebe nechť slyšíme naše modlitby; Ten, který se zrodil, aby nás zachránil, ať je tvým Synem.
Jedinečná panna, mírná mezi všemi, osvoboď nás od hříchů, udělej nás pokornými a čistými.	Ó panna nepodobná, nejmilostnější ze všech, osvobozuj nás od našich hříchů, dej nám být pokornými a čistými.
Poskytni čistý život, bezpečný cestu, abychom, viděte-li Ježíše, se navždy radovali.	Poskytni nám čistý život, bezpečné cesty, abychom, vidíme-li Ježíše, se navždy radovali.
Chvála Otci Bohu, vznešení Kristu, Duchu Svatému, jedna čest třem osobnostem.	Buď chvála a sláva Otci Bohu, Synu a Duchu Svatému; třem osobnostem jedna čest.