Svatý Josef: drama odmítnutí
O dramatu odmítnutí: Josef, Marie a víra v tajemství
Rozhodnutí Josefa nechat Pannu Marii tajně opustit nebylo jednorázovým rozhodnutím, jako by byla náhlou reakcí na podnět, nýbrž reakcí na důležitou záležitost, která si vyžadovala pozornost. Nebyla to instinktivní a automatická reakce, která přichází dříve, než máme čas plně pochopit problém. Ani to nebyla výbuch pýchy nebo zraněné hrdosti, ani žádná z mnoha emocí, které takové situace obvykle vyvolávají u mužů. Čím důležitější je záležitost, tím více si žádá naši pozornost, i když ne všichni jsou si toho vědomi nebo schopni. V tomto konkrétním případě, kdy se jednalo o velmi důležitou záležitost, nejen pro Josefa, ale i pro Marii, prokázal Josef svou zralost tím, že jí věnoval potřebnou pozornost a nejednal s lehkostí.
Nejenom šlo o čest. Čest Panny Marie byla zaručena jejím rozhodnutím. A aby ji ochránil, byl ochoten podstoupit i nepříjemné následky. To, co skutečně bolestivě zasáhlo, byl druhý aspekt. Josef miloval Marii a právě to způsobilo závažnost konfliktu: když se hlava a srdce pohybují v různých směrech, bolest je nevyhnutelná. Srdce zamilovaného muže se s téměř nezvratnou silou upíná k ženě, kterou miluje. Ale pokud mu hlava říká, že je nutné tomuto impulzu odporovat, výsledek může být pouze jeden: utrpení.
V případě Josefa se konflikt ještě zhoršil. Rozhodnutí samo o sobě bylo velmi obtížné. Navíc, s postupem času se jeho závažnost ještě zvýšila, neboť čím více o tom přemýšlel, tím méně jasné mu to připadalo. Byl to slepý ulička. Všechno naznačovalo, že Maria je vinná. Avšak navzdory všem vnějším projevům, Josef nebyl přesvědčen, že by to mohla být pravda, a ve skutečnosti byl přesvědčen o opaku.
Kontrast mezi tím, co viděl, a tím, co o své ženě věděl, zvýšil jeho zmatenost a nerozhodnost. K tomu se přidalo mlčení Panny Marie. Proč mlčí? Proč nic neříká? Zasloužil by si alespoň několik slov, nějaké vysvětlení? Maria se jistě nechovala jako žena vinená. Neukázala stydlivost, kterou by se dalo očekávat v takové situaci. Její oči nebyly ztmavlé a její pohled byl tak čistý, jasný a klidný, jako vždy, dokonce i když se na něj podívala s náznakem soucitu. Její tvář nebyla zamračená a někdy se dokonce zdála zářit.
O chování: ne tenení na úvahu toho, kdo se nachází v bolestné potřebě vysvětlit, co je zřejmé, co neumožňuje žádnou jinou interpretaci. Podívala se na něj a trpěla s jeho utrpením, a zůstala mlčet. Odkud čerpala sílu, vnitřní podporu, která jí v tak napjaté situaci umožnila pokračovat ve svých povinnostech bez otřesu, bez změny, stejná jako vždy?Je nemožné určit, jak dlouho tato období agónického zmatku a rozporuplných citů trvala. Ale s ohledem na tyto předpoklady, s ohledem na stav Marie, její nepochopitelné mlčení a její klidnou povahu, je více než pochopitelné, že se Josef po nějakou dobu zmítal v nejistotě, nevědíc, co dělat. Avšak stalo se, že „po přemýšlení o tom“ (Mt 1,20), zatímco Josef přemítal o navrhovaném řešení, zkoumal ho z různých úhlů a váhal, zda je to skutečně správné řešení, přišel mu k mysli úlevný nápad. Řešení přišlo, když odpočíval, odlišné od toho, co si uvědomil, a s ním přišla mír a radost. Protože „však anděl Páně k němu v noci ve snu přišel a řekl: Josef, syn Davidův, neboj se vzít si s sebou Marii, svou ženu, neboť dítě v ní je z Ducha Svatého“ (Mt 1,20).Zdá se, že Josef se bál vzít si svou ženu k sobě. Byli si sice vzali, ale oficiální život v manželském domě ještě nezačal, ani následné formální spojení s Marií. Tento problém by jistě neovlivnil tuto druhou část manželství, a můžeme předpokládat, že Josef se obával této přechodu z důvodu nového, nepředvídatelného a dokonce neuvěřitelného faktoru, který se objevil. Určitě to nebyl strach z hanby. To by v nejhorším případě bylo vyřešeno nebo potlačeno manželstvím. Byl to možná strach z toho, co je před Bohem neuctivé, z profanace tajemství, které je neznámé, ale cítěné?Nikdy to nebudeme vědět. Ve skutečnosti, ať už je původ jeho strachu z přijetí Marie do svého domova a oslavování svateb jakýkoli, zmizel v okamžiku, kdy anděl odhalil velké tajemství připravené Bohem pro lidi. Osvětlení o Božích záměrech pro lidstvo ho oficiálně zavedlo do díla spásy, spásy, jak ji popsala Edith Steinová: „… byla zjevená a dokončená v hlubinách tajemství, v tichu a tajnosti.“ V tichu a tajnosti byla Zjevení tajemství Panně Marii a „zrození Syna Božího“.V tichu a tajnosti se Josef během agonizujících dnů zkoušky očistil. A vždy v tichu a tajnosti byl Josefu, synu Davida, sdělen to, co měl vědět, neboť nemohl splnit úkol, který pro něj Bůh rozhodl, bez znalosti alespoň základního rysu jeho části úkolu. Anděl uklidnil jeho pochybnosti, odhalil mu tajemství Vtělení a on věděl, jakou službu měl vykonat. Okamžitě, v té samé chvíli, kdy to věděl, odpověděl s neochvějnou a nepodmíněnou rychlostí a oddaností: stejně jako několik měsíců předtím Maria, jeho manželka, souhlasila s božským plánem, který jí anděl předložil.A ve skutečnosti, když se probudil ze spánku, jak vypráví Svatý Matouš, „udělal, jak mu přikázal anděl Páně, a vzal si s sebou svou ženu“ (Mt 1,24). Probuzen jako z nočního děsivého snu, z takové podivné situace, která se zdá nereálná, anómní jako jeden z těch absurdních a monstrózních bludů, které nás někdy napadají v delíriu horečky. Nebo snad probuzení z pochybností a nerozhodnosti v důsledku andělského zjevení a přijetí rozhodnutí vzít si svou ženu bylo jako vystoupit ze stinného a rozrušeného světa a náhle se ocitnout v jasném světle neochvějné cesty, kterou je třeba jít?A možná není bez významu okolnost, že zjevení tajemství při meditaci nad těmito věcmi. Bůh jistě mohl Josefa ušetřit těchto trápení, například tím, že by mu odhalil svůj plán současně s Marií. V takovém případě by i ona se vyhnula trápení pozorovat Joséovo utrpení v povinnosti udržet toto tajemství, které by mohlo okamžitě vyřešit všechny problémy. Ale Bůh se neřídí lidským pohledem. Nechte Paní trpět, nechte Josefa nějakou dobu bojovat v zoufalé zmatenosti, bez pochopení a bez jistoty, co dělat v takové neočekávané a citlivé a bolestné situaci. Jen když našel spravedlivé řešení (v rámci svých nedokonalých znalostí reality), Bůh zasáhl prostřednictvím anděla.Skutečná řešení přišla k němu, jakmile Josef učinil to, co bylo v daných okolnostech v jeho silách, aniž by zanedbal něco, co bylo v jeho moci. Teprve pak, a ne dříve, Bůh předal neznámá data nezbytná pro opravu chybného rozhodnutí. A s daty také odkaz.Protože, jak říká sv. Jan Chrysostom, *«anděl posílá Josefa zpět k svědectví Izajáše, aby, kdyby se při probuzení zapomněl na to, co slyšel ve snu, vzpomenutím si na slova proroka, od něhož se vždy živil, mohl připomenout si odhalení, které měl».*Ne tak však, protože utrpení, kterému se Josef musel čelit, nelze zobecňovat na celou lidskou společnost, ale jistě se každý člověk v různých formách setkává s trápením, které vykazuje jisté podobnosti s tím, které prožil Josef. Jedná se o konflikty, problémy, nezdary, o okamžiky v životě každého člověka, kdy je nucen činit rozhodnutí, která mohou navždy změnit průběh jeho života a života ostatních. V těchto chvílích se prožívá specifické utrpení, které jen těžko pochopí ten, kdo ho nezažil. Vyžaduje to postoj, který v mnoha případech závisí na spravedlnosti nalezené řešení. Když srdce a mysl jsou v rozporu, když je člověk roztržený zevnitř, když je to srdce, co táhne, je třeba se vyhnout spěchu. V takových chvílích je nezbytné zastavit se a zamyslet se, aby emoce neovládly. Protože srdce je stvořeno k lásce, zatímco mysl k myšlení a k ukazování cesty, kterou má srdce následovat.*Josef učí, že při řešení problému, konfliktu či odporu (zkušenosti, kterým život neuhne), je správnou a prioritní reakcí člověka zamyšlení. Následujeme-li impulzy, instinktivní a neuvážené reakce, nikdy nedosáhneme správného řešení. Často jen zkomplikujeme situaci a prohloubíme nesoulad. Nemůžeme očekávat, že problém vyřeší sám od sebe, ani že ho vyřeší druzí za nás, protože jsou chvíle a situace, kdy si musíme být schopni čelit sami a nést následky. Někteří lidé zůstávají navždy v dětské nezralosti, zachyceni v pavučině neochoty vymanit se z ní. Jsou to lidé, jejichž uniformou v těžkých chvílích je neustálé spoléhání se na druhé, ne proto, aby přijímali rady (což je rozumná taktika pro dosažení úspěchu), ale aby od nich odvrátili tíhu.Je však dobré, aby se spoléhání na druhé odehrávalo až po zhodnocení, zda je člověk schopen vyřešit problém sám, najít vhodné řešení. Když otázka nevyžaduje zvláštní diskrétnost, není na škodu požádat o radu a názor někoho, kdo díky znalostem či zkušenostem může poskytnout vhodné vysvětlení s ohledem na nejlepší řešení. Nakonec ani Josef neřešil svůj konflikt sám, ale s pomocí anděla a podle jeho rady.Avšak nezapomínejme na tuto skutečnost: Josef se nikdy nebránil zamyšlení nad fakty a díky tomu dosáhl od Pána takového pochopení Božích děl, které je skutečnou moudrostí.Hlubší studium: prozkoumejte mariologii, teologii marianou, mariánské zjevení a pós-graduální studium mariologie.Postgraduální studium mariologie
Chcete-li prohloubit své vzdělání v mariologii, seznamte se s postgraduálním studiem mariologie na Locus Mariologicus, akademickým vzděláváním, které spojuje teologickou přísnost, duchovní život a živou tradici církve.Podívejte se také:
Chcete se hlouběji zabývat josefologií?
Locus Mariologicus připravuje kurz josefologie – vědeckého studia svatého Josefa v Písmu, tradici a učení církve. Přihlaste se do čekací listiny a budete informováni, když se přihlášky otevřou.
Responses