Moje cesty nejsou vaše: Iz 55, Fil 1 a parabola pracovníků na víně v Matoušovi 20.
Dvacátý pátý neděle v běžném roce, Rok A, spojuje tři texty, které zdůrazňují logiku Boha, jež je v rozporu s lidskou logikou. Izajáš 55,6-9 prohlašuje, že myšlenky Boha nejsou lidské myšlenky a jeho cesty jsou nad naše chápání, stejně jako je nebe nad zemí. Filipanům 1,20c-24.27a se svatý Pavel ocitá v existenciálním paradoxu: život je v Kristu a smrt je zisk, a proto si neví rady, co si vybrat. Matouš 20,1-16a vypráví o parábolě viníka, kde majitel vína platí stejně všem pracovníkům, ať už pracovali celý den nebo jen hodinu, protože jeho milost nepodléhá logice trhu. Tyto tři texty se prolínají: gramatika Boha je založena na bezplatnosti, která nebere v úvahu odpracované hodiny ani zasloužené cesty, a narušuje ty, kdo se naučili počítat, co jim náleží.
I. První čtení: Izajáš 55,6-9
Prophet začíná naléhavou výzvou: «Hledejte Hospodina, dokud se najde, volajte k němu, dokud je blízko» (Iz 55,6). Čas není nekonečný: existují okamžiky otevřenosti, které plynou. Následuje výzva k obrácení: «Odvrhněte své zlé cesty a hříšné skutky, obrátěte se k Hospodinu, a on bude milosrdný» (v.7). Základ pro obrácení je založen na tom, že myšlenky Boha nejsou naše, jeho cesty nejsou naše. «Jako je nebe nad zemí, tak jsou mé cesty nad vašimi cestami a mé myšlenky nad vašimi myšlenkami» (v.9). Vzdálenost není nepřekonatelná: je základem naděje. Lidské myšlenky počítají, co si zasloužíme. Boha myšlenky počítají, co je nezbytné. Lidské cesty rozdělují podle zásluh. Boha cesty rozdělují podle lásky. Proto ten, kdo se zdá být daleko, může najít Hospodina: vzdálenost není pro Boha překážkou.
II. Druhé čtení: Filipanům 1,20c-24.27a
Pavel píše z vězení s neklidnou klidností: «Pro mě je žít Kristem a umírat je zisk» (Fil 1,21). Žít je v Kristu: veškeré lidské bytí je zaměřeno na Krista a skrze Krista. Umírat je zisk: smrt není ztráta, ale konečné přiblížení k Kristu. Paradox: «Jsem v rozporu sám se sebou: toužím odejít a být s Kristem, což by bylo mnohem lepší. Ale je nezbytné, abyste vy zůstali ve světě» (vv.23-24). Pavel si nevybírá, co preferuje: vybírá to, co je pro komunitu prospěšné. Konečný apel: «Chovejte se tak, jak se hodí k evangeliu Kristovu» (v.27a). Kdo tak žije, pro koho je žít Kristem, obrací logiku paráby o dělnících na vinici: nepočítá, co mu náleží, ale co může dát.
III. Evangelium: Matouš 20,1-16a
Ježíš vypráví parábu o majiteli vinice, který najímá dělníky v ranních hodinách, v třetí, šesté, deváté a jedenácté hodině (necelou hodinu před koncem dne). Na konci jim všem zaplatí stejnou částku: jeden denní plat. Ti, kteří byli najati jako první, si stěžují: „Tito poslední pracovali jen jednu hodinu a ty je obdarovalš stejně jako nás, kteří jsme nesli tíhu dne a žár.“ (Mt 20,12). Pán na to odpovídá prvním: „Příteli, nedělám ti nespravedlnost. Neuzavřeli jsme spolu dohodu o denním platu? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci dát těm posledním totéž, co jsem ti dal tobě. Nemám snad právo rozhodovat o svých věcech tak, jak chci? Nebo je to proto, že jsem dobrý, že jsi žárlivý?“ (vv.13-15). Tato parabola nepopisuje nespravedlnost: pán dodržel dohodu s prvními. Popisuje laskavost, která přesahuje dohodu: ti poslední dostávají více, než by jim odpovídalo. A závěr: „Poslední budou první a první budou poslední“ (v.16a). Pořad meritu není řádem lásky.
IV. Marie a první hodina
Parabola o dělnících klade neočekávanou otázku o Marii: pokud ti poslední dostávají totéž jako první, co znamená, že Marie byla povolána „do první hodiny“, dříve než všichni? Odpověď není v logice meritu, ale v logice poslání. Marie nebyla povolána jako první, aby obdržela více: byla povolána jako první, protože poslání to vyžadovalo. Syn Boží potřeboval matku dříve, než potřeboval apoštoly. Plná milost, kterou Marie obdržela („plná milosti“, Lk 1,28), není odměnou za nahromaděnou práci: je to nezbytné vybavení pro poslání, které by nikdo jiný nedostal. Izajáš 55 říká: „Hle, hledajte Hospodina, dokud se najde“. Marie nikdy nepotřebovala hledat: našla ho dříve, než věděla, že hledá, protože Pán k ní přišel v Anunciaci. Mysl Boží není naše (Izajáš 55,8): žádná lidská logika by nevybrala mladou neznámou z Nazareta jako matku Spasitele. Ale cesty Boží jsou jiné a Marie je nejelpším znamením této odlišnosti.
Postgraduální studium mariologie
Chcete-li prohloubit své vzdělání v mariologii? Zjistěte si o pós-graduálním studiu mariologie na Locus Mariologicus – akademické vzdělání, které spojuje přísný teologický důraz, duchovní život a živou tradici církve.
Responses